STŘÍPKY
Doprava
Doprava v Paraguaji snad má jakás takás pravidla.
Trvalo mně ale dost dlouho než jsem vůbec zjistil, zda se v této krásné zemi
jezdí napravo nebo nalevo. Chodci nemají přednost nikde a nikdy, u automobilů
je to otázka diskuze, mrštnosti a velikosti vozu.
Lapacho
Všude
kvetou stromy, které se jmenují lapacho. Většinou jsou růžové, ale mohou být i žluté a bílé.
Na tyto stromy je místní obyvatelstvo nějak zatížené, každý nás na ně upozorňuje.
Vypadá to skoro jako nějaká úchylka.
Asuncion
Přesto, že je přes den vedro, chodí místní v dlouhých kalhotách.
V kraťasech se tu vyskytují jen cizinci. A těch je tu poskrovnu.
Ve městě neexistuje síť poštovních schránek. Pohledy se tu dají koupit, ale poslat je musíte z pošty.
O cenách se dá u pouličních prodejců celkem úspěšně smlouvat. Jakub usmlouval vodotěsné titanové hodinky
za 5 dolarů a dvě piva. Při prvním vykoupání zjistil další přednost svých nových hodinek. Mají v sobě i vodováhu.
Možná i vodotrysk.
Obyvatelstvo
Paraguay je velmi málo lidnatá země. Nejvíce obyvatel žije v hlavním městě - Asuncionu,
přes 600 000. Nejméně na planině Chaco, která je třikrát větší než naše republika.
Obyvatelstvo hovoří převážně Španělsky nebo domorodými
jazyky. Anglicky neumí nikdo. Nejtypičtějším zvířetem je kráva.
Těch je tu více než obyvatel a slouží zejména k jídlu. Na jednoho obyvatele připadá
v Chaco 20 krav, v celé zemi dvě krávy. Oblíbeným jídlem jsou tu krvavé steaky.
Pro některé obyvatele je to asi jídlo jediné. Maso, maso, maso. V obchodech je maso mimořádně levné,
za kilo kravího masa zaplatíte méně než za čtyři
toaleťáky.
Ceny
Za dolar dostanete v Paraguaji dvě piva nebo domorodec jídlo na celý den.
Děvku zde se vším všady pořídíte také za dolar. Ale upozorňovali nás, že bychom mohli
dopadnout tak jako hvězdář, který se dívá na oblohu
a zůstane bez dalekohledu.
Železnice
V celé Paraguaji nefunguje vůbec železniční doprava. Kdysi dávno tu ale bývala.
Dnes jsou koleje zalité asfaltem. Na nádraží je muzeum, ve kterém si můžete prohlédnout parní lokomotivu,
která se jako první proháněla po Jižní Americe a prezidentský vlak z období počátku železnice.
Války
Klíčovými okamžiky v životě země bylo vyhlášení nezávislosti v roce 1811
následované dvěma krutými diktaturami a dvě krvavé války. První, předem prohraná válka,
byla vedena Francisco Lopezem proti třem okolním zemím v letech 1865-1870.
Po válce zůstali v zemi převážně ženy a děti (na 1 muže 25 žen).
Zásadní nedostatek mužů zachránili Španělé. Druhá byla
válka o Chaco v letech 1932-1935, kterou Paraguay po těžkých ztrátách vyhrála a
získala tři čtvrtiny území, o které se bojovalo.
Chaco
Z jedné strany je
Asuncion ohraničen řekou Rio Paraguay. Za ní už je jen nedozírná a téměř neobydlená planina Chaco.
Hektar půdy tam lze pořídit za pouhé tři dolary.
Místní indiáni prý mývali zajímavý zvyk: uloveného
bělocha nezabili, ale nabídli mu své ženy a řádně si ho
vykrmili. V okamžiku, kdy se narodilo první dítě a genetický
proces byl dokonán, ho upekli a snědli. Také
zajímavý a účinný způsob vývoje, že?
Telefony
Všude v Asuncionu jsou telefonní místnosti s babkou a několika
budkami. Celkem bez problémů se dá zavolat
kamkoli a na displeji se objevuje provolaný obnos, který
se po hovoru babce zaplatí. Mě stál hovor na blokování
ukradené kreditky 12 000 Guaraní (60 Kč).
Hranice
Hranice mezi Paraguají a Brazílií byla zcela volná a nehlídaná.
Mezi Paraguají a Argentinou bylo celkem běžné
odbavení typické pro jižní země, které nepřesáhlo
hodinu. Ovšem hranice mezi Argentinou a Chile v Andách
stojí za to. Mezi argentinskou a chilskou budkou je asi
100 km pouště. Na argentinské straně mají celníci lamu,
která vleze do každého autobusu. A na Chilské straně mají panickou hrůzu z chorob
z druhé strany And. Vystříkají autobus, jeho
kola, vaše boty se musí vyráchat v chemické rohožce,
nesmíte převážet potraviny a prohlídka je opravdu
důkladná. Karlovi dokonce foukli do flétny.
Výměna peněz v Antofagastě
V chilské Antofagastě jsme měli smůlu. Byl státní svátek
a všechny banky zavřené. V největším hotelu nám vyměnili
omezené množství peněz, protože víc neměli. Pak to ale
přišlo: taxikář nám poradil, že peníze vyměníme v cukrárně.
A opravdu: uprostřed cukrárny se spoustou
dobrot byla prosklená budka, kde babka normálně měnila
prachy v jakémkoli množství.
Dopravní značky
Na dopravních značkách byly běžně lamy. Nalezli jsme ale
i značku s ohnutým kaktusem. Pravděpodobně znamenala
Pozor vítr.
Stopování
Stopování jsme zkoušeli jen v Chile. Podle průvodce Lonely Planet
by to mělo být bez problémů, ale nám se moc nedařilo.
Běžné bylo pěti i šestihodinové čekání a to už není
stop, ale pěkná otrava. Navíc jsme se na silnici
spálili. Na posledním stopu jsme po pěti hodinách stopli
chlápka, který vzal Karla na korbu, kde trpěl další
čtyři hodiny zimou. Takže celkový výsledek: stopování v Chile je
mimořádné utrpení a nikomu bych ho nedoporučil.
|