Gross, David Jonathan
(1941)
Nobelovu cenu za fyziku za rok 2004 získali tři teoretičtí fyzikové z USA, David J. Gross, David Politzer a Frank Wilczek. Cena jim byla udělena za objev tzv. asymptotické volnosti silné interakce kvarků a gluonů v rámci kvantové chromodynamiky. Tato teorie spolu s tehdy již známou teorií elektroslabých interakcí vytvořila základy dnešního standardního modelu fyziky elementárních částic.
David Jonathan Gross se narodil 19. února 1941 ve Washingtonu. Vystudoval Hebrejskou univerzitu v Jeruzalémě a v roce 1966 získal doktorát na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Poté působil jako profesor na Harvardově univerzitě, odkud přešel na Princetonskou univerzitu, kde pracoval až do roku 1997. V současné době je ředitelem Kavliho institutu teoretické fyziky na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře v USA. V roce 1973 Gross spolu se svým prvním postgraduálním studentem Frankem Wilczekem matematicky popsali tzv. asymptotickou volnost, podle které se intenzita silné interakce mezi barevnými kvarky zeslabuje až k nule, pokud se kvarky k sobě přibližují. Tento výpočet, který nezávisle provedl i David Politzer na Harvardu, byl klíčový pro rozvoj kvantové chromodynamiky a také pro získání Nobelovy ceny za fyziku. V roce 1985 objevil David Gross spolu s Jeffem Harveyem, Emilem Martincem a Ryanem Rohmem (čtyřka přezdívaná Princetonské smyčcové kvarteto) heterotickou teorii strun.
Z mnoha Grossových ocenění uveďme stipendium MacArthurovy nadace z roku 1987, Diracovu medaili z roku 1988, Oscar Kleinovu medaili, Harveyovu cenu a nejvyšší francouzské vědecké ocenění z roku 2004 (D'Orova medaile). Je také členem mnoha prestižních vědeckých institucí, zejména v USA.
