Alvarez, Luis Walter
(1911–1988)
Americký experimentální fyzik. Získal Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1968 za objev mnoha rezonancí (krátce žijících elementárních částic). Alvarez vystudoval fyziku na Universitě v Chicagu, PhD získal v roce 1936. Od roku 1936 pracoval na Kalifornské universitě v Berkeley, profesorem se stal v roce 1945.
V roce 1938 objevil Alvarez, že některé radioaktivní prvky mohou zachytit v jádře elektron z obalu. Elektron se spojí s jádrem a protonové číslo se sníží o jednotku. Alvarez pracoval na vývoji mikrovlnného radaru v MIT (1940–1943) a zúčastnil se projektu vývoje atomové bomby v Los Alamos (1944–1945). Dále se podílel na vývoji mikrovlnných majáků, lineárních radarů, pozemských navigačních a přistávacích systémů a metod navádění bomb na lokální cíle. Po válce pomáhal zkonstruovat první lineární protonový urychlovač a vyvinul kapalnou bublinkovou komoru, ve které lze detekovat elementární částice a jejich vzájemné interakce. Právě v této komoře objevil značné množství krátce žijících elementárních částic, tzv. rezonancí.
Kolem roku 1980 jeho syn Walter Alvarez (geolog) objevil v sedimentech tenkou vrstvu se zvýšeným obsahem iridia. Oba společně začali propagovat hypotézu, že jde o pozůstatky srážky Země s menší planetkou. Tato srážka se odehrála před 65 milióny lety a mohla mít za následek vyhynutí dinosaurů na Zemi.
