Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie. Vydavatel: AGA (Aldebaran Group for Astrophysics) Číslo 25 – vyšlo 26. června, ročník 7 (2009) © Copyright Aldebaran Group for Astrophysics Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno. ISSN: 1214-1674, Email: bulletin@aldebaran.cz

25/2009

První plovoucí jaderná elektrárna je na cestě

Jiřina Scholtzová

Vytvořením první plovoucí jaderné elektrárny se udělá první krok ve vývoji malých jaderných zdrojů energie, schopných poskytovat trvalý přísun energie za specifických podmínek. Elektrárny by se měly stát nenahraditelné v oblastech, kde není možné použít jiný zdroj energie.

Rosatom – ruská agentura pro jadernou energii, hlavní regulační instituce ruské jaderné energetiky. Dohlíží na Atomenergoprom, který sdružuje 31 společností výrobců jaderných zbraní, výzkumných institucí a agentur pro jadernou bezpečnost. Ředitelství je v Moskvě. Původně šlo o Ministerstvo pro atomovou energii Ruské federace (Minatom) založené v roce 1992. V roce 2004 bylo reorganizováno na Federální agenturu pro atomovou energii. V roce 2007 byl Minatom transformován na státní akciovou společnost Rosatom. FNPP – Floating Nuclear Power Plant, ruský projekt plovoucích jaderných elektráren, které budou zásobovat elektrickou energií, pitnou vodou a teplem nepřístupné přímořské oblasti v Rusku. Projekt byl odstartován v roce 2007 a první taková elektrárna by měla být v provozu kolem roku 2012.

Konstrukce první takové plovoucí jaderné elektrárny (FNPPFNPP – Floating Nuclear Power Plant, ruský projekt plovoucích jaderných elektráren, které budou zásobovat elektrickou energií, pitnou vodou a teplem nepřístupné přímořské oblasti v Rusku. Projekt byl odstartován v roce 2007 a první taková elektrárna by měla být v provozu kolem roku 2012.) nazvané Akademik Lomonosov byla odstartována 17. května 2009 v Petrohradě. Elektrárna představuje 144 metrů dlouhé plavidlo bez vlastního pohonu. Měla by dodávat elektřinu a teplo ve slabě rozvinutých a nepřístupných oblastech ležících v blízkosti moře, kde není jiná možnost zásobování energií. Měla by také sloužit k přeměně mořské vody na pitnou. Její provoz by měl ročně ušetřit až 200 tisíc tun uhlí a 100 tisíc tun ropy.

Tři návrhy plovoucí jaderné elektrárny. Zdroj Rosatom.

Ambiciózní projekt RosatomuRosatom – ruská agentura pro jadernou energii, hlavní regulační instituce ruské jaderné energetiky. Dohlíží na Atomenergoprom, který sdružuje 31 společností výrobců jaderných zbraní, výzkumných institucí a agentur pro jadernou bezpečnost. Ředitelství je v Moskvě. Původně šlo o Ministerstvo pro atomovou energii Ruské federace (Minatom) založené v roce 1992. V roce 2004 bylo reorganizováno na Federální agenturu pro atomovou energii. V roce 2007 byl Minatom transformován na státní akciovou společnost Rosatom. byl v Rusku představen v roce 2007 v továrně SevMaš v přístavu Archangelsk. Práce byly brzy pozastaveny díky obrovským nákladům. Dne 17. května projekt znovu spustil Baltijskij zavod, OAO v Petrohradě a jeho dokončení je plánováno na rok 2012. Plavidlo ponese dva jaderné reaktory KLT-40S vyvinuté z reaktorů v jaderných ponorkách a ledoborcích, každý o výkonu 35 megawatt. Výměna palivových článků bude probíhat každé 3 roky. Životnost elektrárny je odhadována na 38 let, každých 12 let bude čekat její reaktory generální oprava.

Jednou z největších výhod FNPPFNPP – Floating Nuclear Power Plant, ruský projekt plovoucích jaderných elektráren, které budou zásobovat elektrickou energií, pitnou vodou a teplem nepřístupné přímořské oblasti v Rusku. Projekt byl odstartován v roce 2007 a první taková elektrárna by měla být v provozu kolem roku 2012. je skutečnost, že elektrárna může být dopravena na místo, kde je po elektrické energii velká poptávka, a zlepšit tak energetickou situaci místního obyvatelstva. Plavidla na podobné technologii jsou v Rusku používána již od devadesátých let například na jaderných ponorkách a ledoborcích pronikajících do částí země daleko na východě zanechaných bez elektřiny. Ruská vláda chce plovoucí jadernou elektrárnu využívat ve východní oblasti, první bude postavena u města Viljučinsk na Kamčatce, ale v budoucnosti plánuje zásobovat elektřinou i další odlehlé oblasti (Jakutsko a poloostrovy Čukotku, Kolu, Jamal a Tajmýr). Do roku 2015 (střízlivější odhady mluví o roku 2020) mají Rusové v úmyslu postavit sedm takových elektráren, z nichž každá bude stát kolem 10 miliard rublů (něco přes 6 miliard korun). Chtěli by také tato plavidla vyvážet. Zájem již má více než 20 zemí, mezi nimi Indie, Čína, Indonésie a africké nebo latinskoamerické státy.

Plán rozmístění elektráren. První dvě by měly být u měst Viljučinsk (Kamčatka)
a Pevek (Čukotka), další potom na poloostrovech Kola, Jamal, Tajmýr a v Jakutsku.

Technické parametry plavidla

délka	144 m
šířka	30 m
výtlak	21 500 t
posádka	69 osob
reaktor	KLT-40SKLT-40 – ruský jaderný reaktor využívaný na ledoborcích a na ruské obchodní lodi Sevmoput. Jde o tlakovodní reaktor s výkonem 35 MW. Jako palivo slouží obohacený uran 235. Varianta KLT-40S bude sloužit na ruských plovoucích jaderných elektrárnách, které budou osazeny dvěma reaktory.
výkon reaktorů (2 reaktory KLT-40S)	70 MW elektrické energie*
	300 MW tepla*
	240 000 m3 pitné vody denně*
životnost plavidla	38 let
životnost reaktorů	12 let
výdrž paliva	3 roky

*) dostačuje pro město s 200 tisíci obyvateli.

Schéma plavidla

1. Obytná zóna, 2. Operační místnost, 3. Reaktory, 4. Parní turbíny,
 5. Zóna vytváření energie, 6. Zóna pro uskladnění jaderného odpadu.

A co bezpečnost?

Podle RosatomuRosatom – ruská agentura pro jadernou energii, hlavní regulační instituce ruské jaderné energetiky. Dohlíží na Atomenergoprom, který sdružuje 31 společností výrobců jaderných zbraní, výzkumných institucí a agentur pro jadernou bezpečnost. Ředitelství je v Moskvě. Původně šlo o Ministerstvo pro atomovou energii Ruské federace (Minatom) založené v roce 1992. V roce 2004 bylo reorganizováno na Federální agenturu pro atomovou energii. V roce 2007 byl Minatom transformován na státní akciovou společnost Rosatom. jsou plovoucí jaderné elektrárny z ekologického hlediska bezpečné a leží v nich budoucnost průmyslu elektrické energie. Problémů a otazníků kolem bezpečnosti provozu je však celá řada. Diskutabilní je ochrana plavidla proti teroristickým útokům. Projekt počítá s využitím mořské vody k chlazení, s čímž souvisí kontaminace oceánu. Bezpečnost provozu a ruská historie skrývání jakýchkoliv nehod na jaderných ponorkách či elektrárnách dělá vrásky na čele bezpečnostních expertů. Je známo, že minimálně dvakrát hrozila na ruských jaderných ledoborcích havárie poté, co selhal právě chladicí systém. Případná havárie by měla rozsáhlé důsledky na světové oceány. Na následujícím obrázku je graf poruch na jaderných ledoborcích z let 1994-2002. Nárůst počtu poruch v posledních letech je velmi výmluvný. Pravděpodobnost takových nehod na FNPPFNPP – Floating Nuclear Power Plant, ruský projekt plovoucích jaderných elektráren, které budou zásobovat elektrickou energií, pitnou vodou a teplem nepřístupné přímořské oblasti v Rusku. Projekt byl odstartován v roce 2007 a první taková elektrárna by měla být v provozu kolem roku 2012. nemůže být menší!

Graf poruch na jaderných ledoborcích z let 1994-2002. Žlutá: nehody vedoucí k aktivaci
bezpečnostního záchranného systému, fialová: ostatní nehody.

Závěr

První plovoucí elektrárnou na světě byl tlakový jaderný reaktor MH-1AMH-1A – tlakový jaderný reaktor vytvořený v šedesátých letech v USA pro potřeby armády. Zkratka MH pochází z anglického „mobile, high power“. Šlo o tlakový jaderný reaktor o výkonu 10 MW, který byl v roce 1961 namontován na americkou válečnou loď Sturgis. vytvořený v 60. letech v USA pro potřeby americké armády. Rusové chtějí nyní své elektrárny vyrábět ve větším počtu pro komerční účely. Přejme jim úspěch a doufejme, že se, ačkoliv to konstruktéři vylučují, nedočkáme dalšího Černobylu.

Klip týdne: Plovoucí jaderná elektrárna

Plovoucí jaderná elektrárna: V roce 2007 se Rusko rozhodlo stavět plovoucí jaderné elektrárny. V roce 2009 dostal projekt zelenou a v blízké budoucnosti budou přímořské a těžko dostupné oblasti v Rusku zásobovány elektrickou energií, teplem a pitnou vodou z plovoucích jaderných elektráren. Jedno plavidlo je schopné zásobit město s 200 000 obyvateli. Elektrárny budou osazeny rektorem KLT-40S s životností 12 roků. Vzhledem k tomu, že životnost plavidla je 38 let, projde reaktor každých 12 roků generální opravou. Palivové články budou měněny každé tři roky. První elektrárna vyroste do roku 2012 v blízkosti městečka Saint Petersburg, další na Čukotce a na Kamčatce. Plovoucí elektrárny se plánují i pro Jakutsko a poloostrovy Kola, Jamal a Tajmýr. Zdroj: Wall Street Journal. (avi/divx, 20 MB)

Odkazy