Sacharov, Andrej Dmitrijevič
(1921–1989)
Vynikající sovětský teoretik, nositel Nobelovy ceny za mír. Narodil se v Moskvě dne 21. května 1921. Studia započal na Moskevské státní univerzitě v roce 1938, dostudoval ale v Turkmenistánu, kam byl i s učiteli přestěhován za druhé světové války (nebyl schopen vojenské služby). Studia dokončil v roce 1942. Doktorát získal v roce 1946 v oboru částicové fyziky. Odmítl se podílet na stavbě sovětské atomové bomby, nicméně od roku 1948 se aktivně zúčastnil vývoje sovětské vodíkové bomby. Stál u zrodu první vodíkové bomby i u testu dosud největší vyzkoušené bomby Car v roce 1961. Spolu s Igorem Tammem navrhl zařízení tokamak dnes běžně využívané k experimentům s termojadernou fúzí. V tomto zařízení toroidální geometrie je plazma drženo magnetickým polem. V roce 1967 navrhl tzv. Sacharovovy podmínky, za kterých dojde k nerovnováze mezi hmotou a antihmotou ve vesmíru: 1. existují procesy, které vedou na narušení C a CP symetrie, 2. existují procesy s nezachováním baryonového čísla, 3. existují procesy mimo termodynamickou rovnováhu.
Sacharov se velmi se angažoval v politickém dění, zejména co se týkalo různých smluv o omezení jaderného zbrojení. V roce 1975 získal Nobelovu cenu za mír, kterou mu sovětské vedení neumožnilo převzít. V roce 1979 otevřeně kritizoval obsazení Afghánistánu Sovětským svazem. Rychle následovalo zatčení a odejmutí všech cen a vyznamenání. S manželkou byl deportován do Gorkého. Po roce 1986 došlo ke změně poměrů a Sacharov se mohl vrátit a pokračovat ve své práci. Zemřel dne 14. prosince 1989 na srdeční selhání přímo na schůzi demokratické opozice.