Ruska, Ernst August Friedrich
(1906–1988)
Německý fyzik, elektroinženýr a držitel Nobelovy ceny za fyziku pro rok 1986 za návrh prvního elektronového mikroskopu a dalších vylepšení tohoto zařízení. O cenu se dělí spolu s Gerdem Binnigem z Německa a Heinrichem Rohrerem ze Švýcarska, kteří cenu obdrželi za návrh vzorkovacího tunelového mikroskopu.
Narodil se v Heidelbergu. V roce 1931 dostal titul elektroinženýr na Univerzitě v Berlíně a o dva roky později také titul PhD. V roce 1937 přijal místo v laboratořích Siemens-Reiniger-Werke. Zůstal zde až do roku 1955, kdy se stal ředitelem Institutu pro elektronovou mikroskopii, který byl zřízen při Fritzově-Haberově institutu. V téže době učil jako profesor na Berlínské technice, a to od roku 1957 až do roku 1972, kdy odešel do důchodu.
Před tím, než opustil ve třicátých letech Univerzitu v Berlině, již přispěl k vědeckému poznání. Věděl, že elektrony mají vlnový charakter a věřil, že je půjde využít k podobným účelům jako světlo. Ruska doufal, že magnetické pole může ovlivnit svazek elektronů, případně ho zaostřit. Poté, co si všechny předpoklady ověřil experimentálně, začal vytvářet elektronový mikroskop. Ruska si uvědomil, že zvětšení elektronového mikroskopu bude mnohem větší než u jeho optického protějšku, protože vlnové délky elektronů jsou mnohem kratší než vlnové délky viditelného světla. V 1932 Ruska a spolupracovníci, německý fyzik Max Knoll (pod jehož vedením získal doktorát) postavili první primitivní elektronový mikroskop. Přestože to byl jen první pokus a mikroskop nebyl přímo použitelný, dokázal pozorované předměty zvětšit 400krát. Současné elektronové mikroskopy mají zvětšení přes dva milióny a všechny vycházejí z Ruskova prvního prototypu, založeného na vztahu mezi vlnovou délkou elektronu a rozlišením. Elektronový mikroskop se dnes používá ve všech větších laboratořích. Vědci jím zkoumají biologické materiály (mikroorganismy a jednotlivé buňky), různá seskupení molekul, krystalové struktury kovů, vzorky biopsií a vlastnosti různých povrchů.
