Langmuir, Irving
(1881–1957)
Americký chemik a fyzik, který jako první pojmenoval ionizované prostředí s kolektivním chováním jako „plazma. Langmuir studoval na řadě škol, k nejvýznamnějším patří Kolumbijská univerzita, kde získal bakalářský titul v metalurgii a Gotingenská univerzita, kde získal PhD. Po většinu života byl zaměstnancem společnosti General Motors, kde se zabýval výboji plazmatu ve výbojových trubicích. Jako první detailně popsal oscilace a vlny, které dnes nesou jeho jméno. Zavedl koncept elektronové teploty a vyvinul sondu pro měření teploty a hustoty, kterou dnes nazýváme Langmuirova sonda. Jeho záběr byl velmi široký. Objevil atomární vodík a vyvinul na něm založenou technologii plazmového sváření. Zabýval se slučováním atomů do molekul a zavedl koncept valenčních orbitů. Zabýval se chemickými procesy v tenkých vrstvách a na površích látek. Jeho práce o olejových filmech (popsal tvorbu alifatických řetězců v tenkém filmu oleje) mu vynesla Nobelovu cenu za chemii v roce 1932. Zabýval se i meteorologií, pohyby vod v oceánech a objevil povrchovou cirkulaci vodních mas v Sargasovém moři způsobenou interakcí s větrem (je známa pod názvem Langmuirova cirkulace). Za svůj život obdržel mnoho cen a medailí, kromě Nobelovy ceny to byly například Perkinova medaile, Franklinova medaile a Faradayova medaile.
