Hänsch, Theodor Wolfgang
(1941)
Hänsch získal spolu s J. L. Hallem jednu polovinu Nobelovy ceny za fyziku pro rok 2005 za příspěvek k vývoji přesných měřících metod založených na laserové spektroskopii a za objev metody optického frekvenčního hřebenu. Druhou polovinu ceny získal Roy J. Glauber za příspěvek ke kvantové teorii optické koherence.
Theodor Hänsch je německý fyzik, který v roce 1970 vynalezl nový typ laseru emitující fotony s extrémně vysokým spektrálním rozlišením (energie jednotlivých fotonů byla dána s relativní přesností 10−6). Takový laser umožnil velmi přesné měření frekvencí přechodu v Balmerově sérii. Později metodu zdokonalil a měřil frekvenční přechody v Lymanově sérii s relativní přesností 10−12. Na konci 90. let spolu s Johnem L. Hallem vyvinul novou laserovou metodu měření frekvence (tzv. optický frekvenční hřeben), se kterou lze dosáhnout relativní přesnosti měření frekvence 10−15. Otevřela se tak brána k měřením s bezprecedentní přesností patnácti platných cifer. Poprvé lidstvo získalo dostatečně přesný nástroj k měření možných změn základních přírodních konstant v čase. Přesné určování frekvence a času je také důležité pro poziční systémy GPS.
Theodor Hänsch vystudoval Univerzitu v Heildelbergu a v roce 1969 zde získal PhD. V letech 1975 až 1986 se stal profesorem Stanfordské univerzity v Kalifornii v USA. V roce 1986 se vrátil do Německa a stal se ředitelem Ústavu kvantové optiky při MPI (Max Planck Institute). Tuto pozici zastává dodnes. Současně je profesorem experimentální fyziky a laserové spektroskopie na Univerzitě Ludvíka Maxmiliána v Mnichově. V roce 1989 získal nejvyšší německé vědecké ocenění – Leibnitzovu cenu. V roce 2005 také ve Frankfurtu obdržel cenu Otto Hahna.
