Alfvén, Hannes Olof Gösta
(1908–1995)
Švédský fyzik a astrofyzik, jeden ze zakladatelů moderní fyziky plazmatu. Za své práce ve fyzice plazmatu získal Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1970. O cenu se podílí s Luisem Néelem (studium magnetik a feromagnetik). Alfvén vystudoval Universitu v Uppsale a v roce 1940 začal pracovat v Královském ústavu techniky ve Stockholmu.
Ve 30. a 40. letech položil základy moderní fyziky plazmatu, jako první rozpoznal úlohu plazmatu ve vesmíru. Zavedl koncept magnetického pole zamrzlého v látce (silokřivky pole sledují proudící plazma). V roce 1939 publikoval Alfvén teorii magnetických bouří a polárních září, položil základy moderní teorie magnetosféry Země. Zabýval se pohybem nabitých částic v magnetosféře Země. V roce 1942 rozpracoval první variantu magnetohydrodynamiky (MHD) – popisu plazmatu jako tekutiny pohybující se v magnetických polích. Magnetohydrodynamika je z matematického hlediska soustava parciálních diferenciálních rovnic.
Alfvén byl zastáncem myšlenky, že za formování různých útvarů ve vesmíru je podstatnou měrou zodpovědná elektromagnetická interakce, nikoli gravitační. Jako mnozí jeho současníci nevěřil teorii Velkého třesku a byl zastáncem elektromagnetické povahy počátku našeho vesmíru. Podstatný vliv elektromagnetické interakce v současném vesmíru se potvrdil.
