Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie. | |||
|
Trpaslíci rostou ze zbytků
Ivan Havlíček
Určitě bude více možností, jak vznikají trpasličí galaxie. Díky kosmické observatoři GALEXGALEX – Galaxy Evolution Explorer, kosmický dalekohled NASA určený ke studiu galaxií v ultrafialovém oboru. GALEX pracuje od roku 2003. Hlavním přístrojem je Cassegrainův dalekohled o průměru primárního zrcadla 50 cm. Dalekohled zobrazí oblast o průměru 1,2°. Pracuje v FUV pásmu (135÷175 nm) a NUV pásmu (175÷280 nm) s rozlišením 6÷8 úhlových sekund. Observatoř také pracuje v režimu s rozlišením 1 úhlové sekundy pro astrometrii a UV záření kosmického pozadí. byl nedávno popsán proces, který astronomové dosud neměli možnost pozorovat. Observatoř GALEX, pracující v UV oboru, rozpoznala utváření galaxií z plynu, který pochází z velmi raného vesmíru.
Galaxie – kompaktní seskupení hvězd, hvězdných asociací, otevřených a kulových hvězdokup, mezihvězdné látky a temné hmoty. Galaxie se liší svou strukturou (spirální, eliptické, nepravidelné,…), vyzařovaným výkonem (neaktivní, aktivní, rádiové, Seyfertovy,…) a zejména svojí hmotností. Hmotnost je udávána v miliardách až stovkách miliard hmotností Slunce. Galaxie jsou obvykle součástmi vyšších celků, jako jsou kupy, nadkupy, vlákna a stěny. V centrech většiny galaxií se nacházejí obří černé díry. Dwarf Galaxy – trpasličí galaxie. Galaxie velmi malých rozměrů o hmotnosti 109÷1010 MS, často nepravidelného tvaru. Obsahují hvězdy nejrůznějšího stáří, a proto je lze spektroskopicky odlišit od obřích kulových hvězdokup, ve kterých se nachází jen velmi staré hvězdy. Temná hmota – hmota ve vesmíru nebaryonové povahy, která není složena z kvarků. Temná hmota udržuje pohromadě svítící objekty velkých rozměrů, které díky ní v periferních oblastech obíhají rychleji, než odpovídá gravitačnímu zákonu aplikovanému na viditelnou hmotu. Podle posledních odhadů na základě pozorování existuje ve vesmíru 5 % baryonové hmoty, 27 % temné hmoty a 68 % temné energie. Existuje několik hypotetických částic, které jsou vhodnými kandidáty na částice temné hmoty, dosud však nebyly objeveny. Termín „temná hmota“ zavedl v roce 1933 Fritz Zwicky, když zjistil, že se členové Kupy galaxií ve Vlasech Bereniky pohybují v průměru rychleji, než by odpovídalo gravitačním účinkům viditelné látky. Existují také teorie, které se pokoušejí vysvětlit rotační křivky galaxií a pohyby galaxií v kupách jiným způsobem než temnou hmotou. H I oblasti – oblasti neutrálního vodíku, které jsou nerovnoměrně rozloženy v galaxiích. Nezapočítáváme-li skrytou látku, pak je vodík ve vesmíru nejrozšířenějším prvkem vůbec - hmotnostně jde o cca 70 % veškeré viditelné hmoty. V naší Galaxii je výskyt H I oblastí koncentrován ke spirálním ramenům, výrazně více se vyskytují v galaktickém disku a svým měřítkem jsou srovnatelné s měřítkem spirálních galaktických ramen. H I oblasti jsou relativně chladné – cca 80 K, vodík je zde v základním stavu. Díky přechodu mezi ortovodíkem (elektron a proton mají nesouhlasný spin) a paravodíkem (souhlasný spin) září tyto oblasti na vlně 21,105 cm, což odpovídá frekvenci 1420,4 MHz a lze je mapovat radioastronomickými metodami. Lze tak získat radiovou mapu struktury Galaxie v rovině galaktického disku i ve větších vzdálenostech, kam nelze pro mezihvězdnou extinkci dohlédnout ve viditelné části spektra. Jasnost hvězdy – osvětlení vyvolané hvězdou na rovině proložené pozorovacím místem a kolmé k dopadajícím paprskům. Jasnosti hvězd na obloze se liší o mnoho řádů, proto se využívá logaritmická míra této veličiny – hvězdná velikost neboli magnituda. Jasnost klesá se vzdáleností objektu a závisí na pohlcování světla v mezihvězdném prostoru – tzv. extinkci. Vztah mezi jasností a hvězdnou velikostí vyjadřuje Pogsonova rovnice: DSS – Digitized Sky Surveys (DSS 1, DSS 2) jsou celooblohové digitalizované přehlídky snímků z Palomarského (USA) a Schmidtova (Anglie) dalekohledu. Snímky pokrývají pásma E, V, J, R a N. Fotografické desky zabírající pole 6,5°×6,5° byly skenovány s rozlišením 1″. Snímky jsou přístupné ve formátech FITS a GIF. |
Trpasličí galaxie jsou uskupení hvězd a mezihvězdného prachu a plynu, která známe jako satelity obřích galaxií. V porovnání s velkými hvězdnými ostrovy jde ale o velmi slabě svítící objekty, a proto je rozlišíme jen v relativně blízkém galaktickém okolí. Místní skupina galaxií, v níž dominují vedle naší Galaxie také galaxie M 31 a M 33, má kolem čtyř desítek takových trpasličích průvodců. Nejznámější jsou Magellanova mračna viditelná z jižní oblohy, ale většina trpasličích galaxií byla objevena až v posledních několika desetiletích právě pro svoji velmi slabou plošnou jasnost. Těmto objektům obvykle chybí rozpoznatelné jádro a plošná jasnost ve viditelném oboru je mdlejší než mV = 22 mag/arcsec2 (vizuální magnitudaMagnituda – někdy též zdánlivá magnituda, logaritmická míra jasnosti objektu, m = −2,5 log J. Tato definiční rovnice se nazývá Pogsonova rovnice (zavedl ji anglický astronom Norman Pogson v roce 1856). Koeficient je volen tak, aby hvězdy s rozdílem pěti magnitud měly podíl vzájemných jasností 1:100. Znaménko minus v definici je z historických důvodů. Magnitudy takto vypočtené odpovídají historickému dělení hvězd do šesti skupin (nula nejjasnější, 5 nejméně jasné pozorovatelné okem). Nejjasnější hvězda na severní polokouli Arcturus má magnitudu −0.05, nejjasnější hvězda celé noční oblohy, Sírius, má magnitudu –1.6. Relativní magnituda vypovídá o skutečné jasnosti hvězdy na obloze, která kromě svítivosti závisí také na vzdálenosti hvězdy. Rozlišujeme bolometrickou magnitudu (v celém spektru) a vizuální magnitudu (pouze ve viditelném spektru). na čtverečnou úhlovou sekundu). U galaxií vzdálených desítky nebo i stovky milionů světelných rokůSvětelný rok (ly) – vzdálenost, kterou světlo ve vakuu urazí za jeden rok, 1 ly = 9,46×1012 km. jde vesměs o objekty za hranicí pozorovatelnosti. V těchto vzdálenostech se ale mohou některé satelitní trpasličí galaxie prozradit plynnými mosty, které svítí v rádiovém oboru, a kterými jsou trpaslíci propojeni s obřími svítícími galaxiemi. Dosud známé trpasličí galaxie obsahují, spolu se svítícím materiálem, také temnou hmotu, stejně jako obří hvězdné ostrovy. Čím je trpasličí galaxie blíže jádru obří galaxie, tím je v ní větší poměr hmoty temné ku svítivé. Jsou popsány dokonce i objekty, v nichž je temné hmoty až desetinásobně více než materiálu, který svítí. Svítící látkou jsou zde hvězdy, prach a převážně vodíkovýVodík – Hydrogenium, je nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek, tvořící převážnou část hmoty ve vesmíru. Má široké praktické využití jako zdroj energie, redukční činidlo při chemické syntéze a v metalurgii nebo jako náplň balonů a vzducholodí. Vodík objevil roku 1766 Henry Cavendish. plyn. Ve spektrech těchto objektů jsou také obvykle zastoupeny kovy.
Observatoř GALEXGALEX – Galaxy Evolution Explorer, kosmický dalekohled NASA určený ke studiu galaxií v ultrafialovém oboru. GALEX pracuje od roku 2003. Hlavním přístrojem je Cassegrainův dalekohled o průměru primárního zrcadla 50 cm. Dalekohled zobrazí oblast o průměru 1,2°. Pracuje v FUV pásmu (135÷175 nm) a NUV pásmu (175÷280 nm) s rozlišením 6÷8 úhlových sekund. Observatoř také pracuje v režimu s rozlišením 1 úhlové sekundy pro astrometrii a UV záření kosmického pozadí. objevila nový typ trpasličích galaxií, u kterých chybí jak kovy, tak temná hmota. Pravděpodobně jde tedy o objekty velmi mladé, které vznikly z materiálu chudého na kovy a temnou hmotu. Touto velmi specifickou substancí by mohl být plyn, který pochází z raných údobí vesmíru. Hvězdy a galaxie byly mladé a kovů, které vznikají při zánicích hvězd, bylo ve vesmíru poskrovnu. Vesmír byl tehdy také menší než dnes a mezigalaktický plyn byl všeprostupujícím prostředím, mnohem hustším než dnešní mezigalaktická prázdnota.
Nové objekty byly nalezeny v prstenci v souhvězdí Lva (Leo Ring), v oblasti, která je známa od roku 1983 radioastronomům jako mezigalaktický plynný oblak nemající optický protějšek ve viditelném světle. Leo Ring se nachází poblíž galaxií M 96 a M 105. Leo Ring je oblakem primordiálního plynu, který si překvapivě až do dnešní doby uchoval původní vlastnosti látky z raného vesmíru. V posledním desetiletí byl Leo Ring podrobně studován v dostupných oborech spektra včetně rádiových vln. Doposud zde však nebyly objeveny žádné hvězdy, ať už mladé nebo staré. Podrobným snímkováním v UV oboru observatoří GALEXGALEX – Galaxy Evolution Explorer, kosmický dalekohled NASA určený ke studiu galaxií v ultrafialovém oboru. GALEX pracuje od roku 2003. Hlavním přístrojem je Cassegrainův dalekohled o průměru primárního zrcadla 50 cm. Dalekohled zobrazí oblast o průměru 1,2°. Pracuje v FUV pásmu (135÷175 nm) a NUV pásmu (175÷280 nm) s rozlišením 6÷8 úhlových sekund. Observatoř také pracuje v režimu s rozlišením 1 úhlové sekundy pro astrometrii a UV záření kosmického pozadí. zde ale byly nalezeny tři oblasti, v nichž k tvorbě hvězd dochází, a které se projevují jen v UV oboru. Mohlo by to znamenat, že zde dochází k utváření nových hvězdných komplexů, z nichž se vyvinou nejmladší trpasličí galaxie, jaké jsme dosud poznali. Protože však neobsahují temnou hmotu a jsou chudé na kovy, půjde o objekty, které se zásadně liší od trpasličích galaxií, které známe. Dosud známí trpaslíci procházejí na své pouti kolem obrů prostředím obohaceným o kovy po zaniklých hvězdách. Absorbují tento plyn a zvyšují tak koncentraci kovů v plynu, který si ponechají. Není jasné, zda s temnou hmotou jde o podobný scénář, nebo zda její podíl v trpasličím objektu je dán jen striktně vzdáleností od jádra obří galaxie, která bývá usazena v jádru obřího haló temné hmoty. Možná jde jen o jakési proplouvání svítící galaktické struktury obřím haló temné hmoty kolem velké galaxie. Nové trpasličí galaxie v Leo Ring se však nacházejí v oblasti, která je mezi dvěma velkými galaxiemi. Koncentrace temné hmotyTemná hmota – hmota ve vesmíru nebaryonové povahy, která není složena z kvarků. Temná hmota udržuje pohromadě svítící objekty velkých rozměrů, které díky ní v periferních oblastech obíhají rychleji, než odpovídá gravitačnímu zákonu aplikovanému na viditelnou hmotu. Podle posledních odhadů na základě pozorování existuje ve vesmíru 5 % baryonové hmoty, 27 % temné hmoty a 68 % temné energie. Existuje několik hypotetických částic, které jsou vhodnými kandidáty na částice temné hmoty, dosud však nebyly objeveny. Termín „temná hmota“ zavedl v roce 1933 Fritz Zwicky, když zjistil, že se členové Kupy galaxií ve Vlasech Bereniky pohybují v průměru rychleji, než by odpovídalo gravitačním účinkům viditelné látky. Existují také teorie, které se pokoušejí vysvětlit rotační křivky galaxií a pohyby galaxií v kupách jiným způsobem než temnou hmotou. je zde tedy mizivá. V budoucnu zde tedy půjde o studium tvorby galaktických zárodků, jaké mohly vznikat v nejranějších údobích vesmíru, kdy hvězdy vznikaly jen z vodíkuVodík – Hydrogenium, je nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek, tvořící převážnou část hmoty ve vesmíru. Má široké praktické využití jako zdroj energie, redukční činidlo při chemické syntéze a v metalurgii nebo jako náplň balonů a vzducholodí. Vodík objevil roku 1766 Henry Cavendish. a héliaHelium – plynný chemický prvek, patřící mezi vzácné plyny a tvořící druhou nejvíce zastoupenou složku vesmírné hmoty. Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, chemicky zcela inertní. Francouzský astronom Pierre Janssen objevil helium ze spektrální analýzy sluneční korony. V roce 1895 se britskému chemikovi Williamu Ramsayovi podařilo izolovat plynné helium na Zemi. Je pojmenované po starořeckém bohu Slunce, Héliovi. a vše ostatní si musely teprve vytvořit.
Oblast prstenu v souhvězdí Lva – Leo Ring. Na levém
obrázku je snímek ve viditelné
oblasti pořízené DSSDSS – Digitized Sky Surveys (DSS 1, DSS 2) jsou celooblohové digitalizované přehlídky snímků z Palomarského (USA) a Schmidtova (Anglie) dalekohledu. Snímky pokrývají pásma E, V, J, R a N. Fotografické desky zabírající pole 6,5°×6,5° byly skenovány s rozlišením 1″. Snímky jsou přístupné ve formátech FITS a GIF., vpravo jde o rádiovou mapu teleskopu AreciboArecibo – do roku 2016 nejvýkonnější radioteleskop světa, ostrov Portoriko. Průměr antény 304 metrů, anténa vyplňuje celé údolí. Povrch tvoří 40 000 hliníkových desek. Postaven byl v roce 1963. Objevy: první extrasolární planeta, změření periody rotace Merkuru, objev podvojného pulsaru PSR 1913+16 (nepřímé potvrzení existence gravitačních vln), potvrzení Jarkovského jevu u planetky Golevka..
Zdroj: NRAONRAO – National Radio Astronomy Observatory, staví a spravuje největší radioteleskopy současnosti. Pod správu NRAO patří radioteleskop v Green Bank, sítě VLA a VLBA a spolu s Evropskou jižní observatoří staví radioteleskopickou síť ALMA..
Klip týdne: Porovnání svitu mladé a staré galaktické struktury
Porovnání svitu mladé a staré galaktické struktury. Jde o vizualizaci založenou na reálném snímkování ve viditelném a UV oboru spektra. Starou galaxii zde představuje galaxie M 81, mladým objektem je galaxie NGC 2537 v Rysovi známá jako Medvědí tlapka (Bear's claw, Bear's paw). Mladé galaktické objekty září oproti starým galaxiím mnohem intenzivněji v UV oboru, protože jsou obřími líhněmi mladých hvězd a staré hvězdy jsou zde spíše výjimkou. V závěru animace je intenzita obou obrazů utlumena, aby bylo možno rozpoznat strukturu mladé galaxie. (avi, 3 MB)
Odkazy
GALEX: New Recipe for Dwarf Galaxies: Start with Leftover Gas; Press Release 18. 2. 2009