Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie. Vydavatel: AGA (Aldebaran Group for Astrophysics) Číslo 51 – vyšlo 12. prosince, ročník 6 (2008) © Copyright Aldebaran Group for Astrophysics Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno. ISSN: 1214-1674, Email: bulletin@aldebaran.cz

51/2008

Maximum meteorického roje Geminidy v roce 2008

Jana Sainerová

V období od 4. do 17. prosince můžeme pozorovat aktivitu meteorického roje Geminidy. Maximum aktivity pro letošní rok je předpovězeno na noc z 13. na 14. prosince, nastane přibližně o půlnoci našeho času ±2 hodiny.

Meteor – světelná stopa vzniklá průletem meteoroidu atmosférou planety, zpravidla Země. Meteoroid – těleso obvykle vzniklé postupným rozpadem komet nebo planetek Hlavního pásu mezi Marsem a Jupiterem. Některé meteoroidy mohou být pozůstatkem původního materiálu, z něhož vznikala Sluneční soustava. Meteoroidy se pohybují v meziplanetárním prostoru. Meteorit – pozůstatek po meteoroidu, těleso pocházející z meziplanetárního prostoru, které se srazilo s planetou (Země, Mars, …), přežilo průlet atmosférou a dopadlo na povrch. Meteorit kamenný – nejběžnější skupina meteoritů tvořená převážně silikátovými minerály. Tvoří 94 % všech známých meteoritů dopadlých na Zemi. 84 % kamenných meteoritů tvoří tzv. chondrity – chemicky primitivní hmota, která se svým obsahem chemických prvků (mimo lehké prvky) blíží složení sluneční fotosféry, a tedy i složení materiálu ze kterého vznikala sluneční soustava. 8 % tvoří tzv. achondrity – meteority vzniklé obvykle kompletním přetavením chondritů. Zvláštní skupiny achondritů tvoří lunární a marsovské meteority a diferencované meteority nejasného postavení. Meteorit železný – siderit. Skupina meteoritů tvořená výhradně redukovaným materiálem – slitinami železa a niklu s možnými silikátovými inkluzemi a vzácnými – akcesorickými minerály. Představují pravděpodobně (ve většině případů) materiál z jader planetesimál vzniklý v počátcích vývoje pevných těles. Meteorit železno-kamenný – siderolit, meteorit tvořený rovným podílem slitin železa a niklu a silikátového materiálu. Rozlišujeme skupinu pallasitů (meteority tvořené téměř výhradně silikátovým minerálem – olivínem a slitinami železa a niklu) a mezosideritů (meteority tvořené slitinami železa a niklu společně se směsí silikátových minerálů nejčastěji pyroxeny a plagioklasy). Bolid – mimořádně jasný meteor, zpravidla má jasnost vyšší než odpovídá −4. magnitudě. Rozpady mateřského tělesa mohou způsobit výbuchy pozo­rova­telné jak ve světelné stopě, tak slyšitelné v doprovodných zvukových efektech.

Poloha radiantuRadiant – bod na obloze, ze kterého se vlivem perspektivy rozbíhají zdánlivé dráhy meteorů roje. meteorického rojeMeteorický roj – proud meteoroidů obíhajících kolem Slunce po eliptické dráze, která protíná dráhu Země. V době, kdy Země prochází průsečíkem těchto drah, vlétávají meteoroidy do zemské atmosféry. Dráhy meteoroidů v roji jsou při vstupu do atmosféry prakticky rovnoběžné a vlivem perspektivy se zdá, že meteory roje vyletují z jednoho místa na hvězdné obloze (z tzv. radiantu roje). Roje jsou pojmenovány podle souhvězdí, kde leží radiant. Zpravidla vznikají rozpadem mateřské komety, která s rojem souvisí. Geminidy. Situace nad jižním obzorem
dne 13. prosince ve 23:00 SEČ.

Pravděpodobně každý z nás již někdy viděl „padat hvězdu“. Co to ale vlastně znamená? Padající hvězda je lidový název pro meteorMeteor – světelná stopa vzniklá průletem meteoroidu atmosférou planety, zpravidla Země.. Tento světelný jev vznikne, dostane-li se do zemské atmosféryAtmosféra – plynný obal vesmírného tělesa, který si těleso drží vlastní gravitací. Atmosféru mají především planety. Málo hmotné atomy z atmosféry relativně snadno unikají do meziplanetárního prostoru. prachová částice nebo třeba kamínek. Při průletu ovzduším totiž dochází k brzdění tělesa, které se třením o částice vzduchu rozžhaví a většinou vypaří. Přitom dochází k ionizaci okolního plynu, a tak vzniká meteor – jasná čára na obloze, kterou můžeme pozorovat. Kromě meteorů sporadických, které lze pozorovat prakticky kdykoli, jsou období, kdy je možné spatřit meteory, které pocházejí z jednoho „mateřského“ tělesa – kometyKometa – těleso malých rozměrů obíhající kolem Slunce většinou po protažené eliptické dráze s periodou od několika let po tisíce roků. Při přiblížení ke Slunci se vypařuje část materiálu jádra a kometa vytváří komu a eventuálně ohon. Jde o pozůstatky materiálu z doby tvorby sluneční soustavy. Dnes se nacházejí v Oortově oblaku za hranicemi sluneční soustavy, ve vzdálenosti 20 000÷100 000 au. Některé komety pocházejí i z bližšího Kuiperova pásu.. Plyn vypařující se z kometárního jádra strhává i částečky prachu, které se pak pohybují poblíž dráhy komety a mohou se potkat se ZemíZemě – největší z planet zemského typu. Je jedinou planetou v celém vesmíru, o které víme, že na ní existuje život. Má dostatečně hustou atmosféru, dostatek kapalné vody v povrchových oceánech. Kolem Země obíhá jediný měsíc s vázanou rotací. Při pozorování Země z kosmu vidíme hlavně modrou barvu oceánů. 70 % povrchu Země je pokryto oceány, 30 % tvoří kontinenty. Země sestává z těchto vrstev: jádro, plášť, kůra, troposféra, stratosféra, mezosféra, termosféra. Plášť a kůra jsou odděleny tzv. Mohorovičiæovým rozhraním. Kůra se posouvá a „plave“ na polotekutém plášti. Teplota v centru Země je 5 100 °C, tlak 360 GPa. Magnetické pole Země má přibližně dipólový charakter, je deformováno slunečním větrem do typického tvaru.. Srdce pozorovatelovo zajásá, protože v takovém případě může pozorovatel za příznivé situace vidět až stovky meteorů za hodinu. Hovoříme pak o meteorickém rojiMeteorický roj – proud meteoroidů obíhajících kolem Slunce po eliptické dráze, která protíná dráhu Země. V době, kdy Země prochází průsečíkem těchto drah, vlétávají meteoroidy do zemské atmosféry. Dráhy meteoroidů v roji jsou při vstupu do atmosféry prakticky rovnoběžné a vlivem perspektivy se zdá, že meteory roje vyletují z jednoho místa na hvězdné obloze (z tzv. radiantu roje). Roje jsou pojmenovány podle souhvězdí, kde leží radiant. Zpravidla vznikají rozpadem mateřské komety, která s rojem souvisí.. Částečky prachu a kamínky uvolněné z mateřského tělesa jsou rovnoměrně rozprostřeny podél jeho dráhy. Nalétávají do atmosféry v podstatě rovnoběžně, ale díky perspektivě se nám zdá, že vylétávají jakoby z jednoho místa, tzv. radiantuRadiant – bod na obloze, ze kterého se vlivem perspektivy rozbíhají zdánlivé dráhy meteorů roje.. Díky tomu i meteorické roje dostávají svá jména – podle souhvězdí, ve kterém radiant leží.

Těchto meteorických rojů můžeme v průběhu roku pozorovat několik desítek, liší se nejenom mateřským tělesem, ale i třeba intenzitou během maxima jejich aktivity nebo délkou období, po kterou jsou aktivní. Mezi nejznámější z nich patří bezpochyby srpnové Perseidy (přezdívané někdy „Slzy svatého Vavřince“, s radiantem v souhvězdí Persea) nebo listopadové Leonidy, které se proslavily především díky úchvatné podívané, kterou nám připravily v letech 1998 až 2002 (radiant mají v souhvězdí Lva, latinsky Leo).

Mezi meteorické roje, které již nejsou tak známé, patří Geminidy, pojmenované podle souhvězdí Blíženců (latinsky Gemini). Tento roj je aktivní každý rok přibližně od 4. do 17. prosince. Maximum aktivity pro letošní rok je předpovězeno na noc z 13. na 14. prosince a nastane přibližně o půlnoci našeho času ±2 hodiny (zdroj: International Meteor Organisation). Maximální hodinová frekvence je očekávána kolem 120 meteorů za hodinu. Zdrojem Geminid na rozdíl od většiny meteorických rojů není kometaKometa – těleso malých rozměrů obíhající kolem Slunce většinou po protažené eliptické dráze s periodou od několika let po tisíce roků. Při přiblížení ke Slunci se vypařuje část materiálu jádra a kometa vytváří komu a eventuálně ohon. Jde o pozůstatky materiálu z doby tvorby sluneční soustavy. Dnes se nacházejí v Oortově oblaku za hranicemi sluneční soustavy, ve vzdálenosti 20 000÷100 000 au. Některé komety pocházejí i z bližšího Kuiperova pásu., ale planetkaPlanetka – nesprávně asteroid, malé těleso o rozměrech maximálně stovek kilometrů na samostatné dráze kolem Slunce. Nejvíce planetek se nachází v tzv. Hlavním pásu mezi drahami Marsu a Jupiteru. Obdobná tělesa jsou i v Kuiperově pásu za drahou Neptunu.. Planetka 3200 Phaeton se zřejmě v minulosti srazila s jinou planetkou, a tak se mohl vytvořit pás částic, který se za ní táhne podél její dráhy. Pozorování Geminid bude bohužel, stejně jako tomu bylo u listopadových Leonid, opravdu silně rušit Měsíc, který bude ve večerních hodinách právě v souhvězdí Blíženců (Gemini) a bude vysoko nad obzorem. Rozhodnete-li se tento roj přesto pozorovat, je nejlepší tak učinit daleko od rušivých světel města a nezbytným předpokladem je samozřejmě jasné počasí.

Geminidy v roce 2004. Zdroj: Fred Bruenjes.

Složený snímek zachycující cca 250 meteorů z roje Perseid vyfotografovaných mezi
11.-13. srpnem 2007. Zdroj: Fred Bruenjes.

Příznivé vyhlídky pro pozorování meteorického roje by nám na sklonku letošního roku mohly ještě nabídnout Ursaminoridy. Tento roj, jehož radiant leží v souhvězdí Malého medvěda (latinsky Ursa Minor), bude aktivní přibližně od 17. do 26. prosince s maximem předpovězeným na 22. prosince. Jejich maximální frekvence by se měla pohybovat kolem 10 meteorů za hodinu, případně výjimečně až kolem 50 meteorů za hodinu.

Odkazy