| |||
|
Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie. | |||
|
Třístovka
Petr Kulhánek
Milí čtenářové (mám rád tohle archaické oslovení),
nedávno mně zavolal kolega Vítek Kříha, že prý bude třístý Fyzikální čtvrtek a že se chystá nějaká sláva a jestli prý Aldebaran Bulletin nemá také nějaké výročí. No, výročí asi ne, vycházíme šestým rokem a až budeme vycházet desátým, můžeme udělat třeba ohňostroj, to se teď dělává. Ale nedalo mně to a spočítal jsem všechna vyšlá čísla. Bylo jich 299! Takže díky Vítku, objevil jsi přece jen další kulatiny. Pak jsem na to nějak zase zapomněl. Když jsem o několik dní později šel napsat bulletin o Hubbleově dalekohledu, o jeho úspěších, o odvolané servisní misi a o jeho budoucnosti, vzpomněl jsem si na naše kulatiny a zavolal Ivanovi Havlíčkovi, jestli bych přece jen místo oslavné ódy na Hubbla neměl napsat oslavnou ódu na bulletin. A Ivan, že prý ano, dokud si prý ještě něco vůbec pamatuji. A tak si na Hubbla počkáte ještě týden a dnes se výjimečně vydáme do říše vzpomínek. Snad si to těch 300 čísel zaslouží. Celým tímto mimořádným číslem Vás budou provázet ilustrace Ivana Havlíčka.
Cesta
Jak to všechno začalo – rok 2003
Před šesti lety jsem začal mít pocit, že se naše katedra rozpadá a že fyzika nějak ujíždí na vedlejší kolej. Katedrální semináře byly zrušeny, začalo snižování hodin fyziky synchronně s nezájmem vedení fakulty o dění na katedře a vedení katedry o dění mezi zaměstnanci. Měl jsem bytostní pocit, že mně chybí přísun novinek, že ztrácím přehled o tom, co se ve fyzice děje. A tam někde uzrál plán na vytvoření bulletinu. Vzájemně si s kolegy, kteří mají zájem, pomáhat – vyhledávat novinky a referovat si o nich. A proč to neudělat veřejně formou online bulletinu, aby se načerpané informace mohl dozvědět každý?
Struny – rodící se informace
Tenkrát vznikl kolektiv opravdových nadšenců. Vždycky jsme kladli důraz, aby bulletin nebyl pouhým překladem jednoho materiálu, ale aby byl osobitým pohledem na problematiku, aby čtenáři dal základní informace a odkazy, kde se dočíst více. Myslím, že se dílo začalo dařit a všechny tenkrát bavilo. Bulletinů bylo připraveno vždy několik dopředu. Přišla první poděkování od čtenářů, první převzetí části textů či obrázků do učebnic pro základní a střední školy a také vydání první knížky složené z bulletinů z prvního ročníku. Jmenovala se Fyzika na přelomu tisíciletí a ještě dnes se dá tu a tam někde sehnat.
Přišla také první závist. Bulletin stále více četli lidé mimo katedru a stále méně na katedře, pro kterou byly původně určeny. Každou chvíli jsem od někoho slyšel: „Vy si překládáte nějaké texty, abyste vykazovali činnost a mě to nezajímá.“ Ne, my žádnou činnost nechtěli vykazovat, jen jsme se bránili nicnedělání a apatii. Po knížce první přišla druhá a pak třetí, elektronická, nabitá animacemi. Část katedry se od nás zcela odvrátila a menší část bulletiny přece jen četla. Asi jsem byl tenkrát blázen. Formátování jednoho bulletinu trvalo jednu až čtyři hodiny, překresloval jsem obrázky, počešťoval je a připravoval podklady pro tisk knížky. A kluci kolem psali, sháněli novinky, četli desítky stran textů na jeden jediný bulletin, konzultovali. Po probdělé noci jsem přišel do práce a uslyšel opět onu povzbuzující větu: „Ty vaše bulletiny já schválně nebudu číst, tohleto nebudu podporovat, aby si někdo psal nějaký bláboly o fyzice.“ Kupodivu mně to přestávalo vadit a kolegů tohoto typu jsem si jednoduše přestal všímat.
S bulletiny je spojena ještě jedna krásná věc. Začali jsme organizovat pracovní setkání PAW (Plasma and Astronomy Workshop), na kterých jsme se setkávali na nejrůznějších místech a formou krátkých přednášek se seznamovali se zajímavostmi ve fyzice. A ve volném čase jezdili na kole, lyžovali nebo jen byli rádi, že jsme spolu. Tahle setkání děláme dodnes, nejbližší (již dvanácté) bude v březnu příštího roku v Kitzbuehelu.
První krize – rok 2006
První veliká krize přišla na počátku roku 2006. Bulletin začal vycházet čtvrtým rokem, z radosti se stala rutina, z nadšení povinnost. Bulletiny nebyly připraveny příliš dopředu, kamarádi je odmítali psát, prostě každý už měl trochu jiné zájmy a tak jsem se rozhodl psaní bulletinů ukončit. Poslední se jmenoval Epilog. Přesto jsem z těch tří let měl fantastický pocit. Dvě tištěné knihy a mnoho informací, které bych jinak nezískal. Desítky lidí, kteří pro dobrou věc obětovali svůj volný čas. Tenkrát přišlo pár děkovných dopisů, které zahřály a já věděl, že jsme to nedělali zbytečně. A že jednou možná zkusím něco podobného ještě jednou. Uplynulo pouhých čtvrt roku a měl jsem jistotu. Chci, aby bulletiny pokračovaly dál. Váhavě jsem napsal první a čekal na reakci. Přidají se? Nepřidají? Jako první zareagoval Jirka Hofman z Finska, můj bývalý student a napsal další bulletin. Pak vznikl další a další a další. Opět jsme se rozjeli, v trochu jiném složení, ale vše šlapalo jak má. Svůj zdroj informací si nalezli učitelé a studenti na všech stupních škol i obyčejní zvídaví lidé. Krásná interakce psavců s čtenáři. Objevili se první studenti, kteří na fakultu vstoupili na základě čtení bulletinů. Návrat po čtvrt roce jako by nám dal nová křídla. Jsem tomu rád.
Zrod – nová cesta
Bulletin dnes – rok 2008
Šest let, 300 čísel, tisíce hodin práce. Desítky obětavých lidí. Bez nich bych dnes nepsal tyto řádky. Co bulletin dnes tvoří? Každoročně číslo věnované zajímavým astronomickým úkazům a číslo věnované udělení Nobelových cen za fyziku. Pak číslo silvestrovské a aprílové. Občas tématické číslo (například celý seriál věnovaný jednotkám SI), reportáž z expedice nebo tisková zpráva Akademie. To jsou ale výjimky. Zbytek tvoří články o fyzice na přední linii. O fyzice, kterou máme rádi a stejně jako Vy, čtenářové, se toužíme dozvědět o fascinujících objevech, promyšlených technologiích a smělých hypotézách, které byly natolik odvážné, že se staly skutečností. Text podporují vysvětlující bubliny (dílo Tomáše Hály z počátku roku 2005), úvodní glosář pojmů na modrém poli a většinou klip týdne, který se váže k problematice daného článku. A od roku 2008 funguje RSS kanál, pomocí kterého můžete sledovat nově vycházející bulletiny nebo na ně odkazovat ze svých www stránek. Tak takový je dnešní bulletin. Samostatný, nezávislý, náš i Váš. Děkuji všem přátelům, kteří ho připravují a jejichž práce si nesmírně vážím. Nemohu je jmenovat, byl by to předlouhý výčet. Děkuji i Vám čtenářům, že jste s námi na jedné lodi. A bulletinu přeji mnoho dalších pokračování.
Nemůžete nikoho nic naučit. Můžete mu nanejvýš pomoci, aby to sám v sobě
nalezl.
Galileo Galilei
Odkazy
