Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie.
Vydavatel: AGA (Aldebaran Group for Astrophysics)
Číslo 1 – vyšlo 5. ledna, ročník 6 (2008)
© Copyright Aldebaran Group for Astrophysics
Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno.
ISSN: 1214-1674,
Email: bulletin@aldebaran.cz

Astronomické úkazy roku 2008

Lenka Soumarová

Čas je neúprosný a rok 2007 už je minulostí. Před námi je opět rok nový. Co nás v něm čeká sice nevíme, ale co nám nabídne obloha je obsahem tohoto bulletinu.

Konjunkce – planeta a Slunce mají stejnou ekliptikální délku neboli rektascenzi. Při horní konjunkci je Slunce mezi Zemí a planetou. U vnitřních planet (Merkuru a Venuše) může nastat také dolní konjunkce, při níž je planeta mezi Zemí a Sluncem.

Kvadratura – vzájemná poloha vnějších planet, při níž je úhel planeta – Země – Slunce rovný 90°.

Elongace – úhlová vzdálenost vnitřních planet (Merkur, Venuše) od Slunce. Při východní elongaci planeta zapadá později než Slunce, při západní elongaci planeta vychází dříve než Slunce.

Opozice – seskupení těles na jedné přímce s pozorovatelem uprostřed. U planet hovoříme o opozici, pokud je planeta vzhledem k pozorovateli na opačné straně než Slunce.

Magnituda – někdy též zdánlivá magnituda, logaritmická míra jasnosti objektu, m = −2,5 log J. Tato definiční rovnice se nazývá Pogsonova rovnice (zavedl ji anglický astronom Norman Pogson v roce 1856). Koeficient je volen tak, aby hvězdy s rozdílem pěti magnitud měly podíl vzájemných jasností 1:100. Znaménko minus v definici je z historických důvodů. Magnitudy takto vypočtené odpovídají historickému dělení hvězd do šesti skupin (nula nejjasnější, 5 nejméně jasné pozorovatelné okem). Nejjasnější hvězda na severní polokouli Arcturus má magnitudu −0.05, nejjasnější hvězda celé noční oblohy, Sírius, má magnitudu –1.6. Relativní magnituda vypovídá o skutečné jasnosti hvězdy na obloze, která kromě svítivosti závisí také na vzdálenosti hvězdy. Rozlišujeme bolometrickou magnitudu (v celém spektru) a vizuální magnitudu (pouze ve viditelném spektru).

Kometa – těleso malých rozměrů obíhající kolem Slunce většinou po protažené eliptické dráze s periodou od několika let po tisíce roků. Při přiblížení ke Slunci se vypařuje část materiálu jádra a kometa vytváří komu a eventuálně ohon. Jde o pozůstatky materiálu z doby tvorby sluneční soustavy. Dnes se nacházejí v Oortově oblaku za hranicemi sluneční soustavy, ve vzdálenosti 20 000÷100 000 au. Některé komety pocházejí i z bližšího Kuiperova pásu.

Meteorický roj – proud meteoroidů obíhajících kolem Slunce po eliptické dráze, která protíná dráhu Země. V době, kdy Země prochází průsečíkem těchto drah, vlétávají meteoroidy do zemské atmosféry. Dráhy meteoroidů v roji jsou při vstupu do atmosféry prakticky rovnoběžné a vlivem perspektivy se zdá, že meteory roje vyletují z jednoho místa na hvězdné obloze (z tzv. radiantu roje). Roje jsou pojmenovány podle souhvězdí, kde leží radiant. Zpravidla vznikají rozpadem mateřské komety, která s rojem souvisí.

Radiant – bod na obloze, ze kterého se vlivem perspektivy rozbíhají zdánlivé dráhy meteorů roje.

Leden

Lednové večerní obloze bude vévodit MarsMars – rudá planeta se dvěma malými měsíci, Phobosem a Deimosem, je v pořadí čtvrtým tělesem sluneční soustavy. Povrch planety je pokryt načervenalým pískem a prachem. Barva je způsobena vysokým obsahem železa. Načervenalá barva celé planety jí dala jméno (Mars je bůh válek). Na povrchu se nacházejí obrovské sopky, z nichž ta největší, Olympus Mons, je 24 km vysoká a její základna je 550 km široká. Na vrcholu je kráter o průměru 72 km. Pro Mars jsou charakteristické systémy kaňonů vzniklé pohybem kůry. Snímky ze sond ukazují místa, kudy dříve tekla voda. Zdá se, že Mars byl dříve vlhčí a teplejší, než je dnes. Rozpětí teplot, které na Marsu panují (zima ne větší než v Antarktidě) by bylo snesitelné pro některé primitivní formy života žijící na Zemi. Jejich existence se však dosud nepotvrdila., který je krátce po opoziciOpozice – seskupení těles na jedné přímce s pozorovatelem uprostřed. U planet hovoříme o opozici, pokud je planeta vzhledem k pozorovateli na opačné straně než Slunce. se SluncemSlunce – nám nejbližší hvězda, tzv. hvězda hlavní posloupnosti, která se nachází ve vzdálenosti 149,6×10⁶ km od Země. Jde o žhavou plazmatickou kouli s průměrem 1,392×10⁶ km, teplotou na povrchu 5 780 K, teplotou v centru přibližně 15×10⁶ K a zářivým výkonem 3,846×10²⁶ W. Zdrojem energie je jaderná syntéza, při které se za každou sekundu sloučí v jádru Slunce 700 milionů tun vodíku na hélium., takže pro jeho pozorování nastávají vhodné podmínky. Planeta bude pozorovatelná po celou noc kromě jitra, má poměrně vysokou deklinaciDeklinace – oblouk mezi světovým rovníkem a hvězdou měřený po deklinační kružnici hvězdy ve stupních. (světový rovník 0°, severní světový pól 90°, jižní světový pól –90°). a jasnost −1,5 magnitudyMagnituda – někdy též zdánlivá magnituda, logaritmická míra jasnosti objektu, m = −2,5 log J. Tato definiční rovnice se nazývá Pogsonova rovnice (zavedl ji anglický astronom Norman Pogson v roce 1856). Koeficient je volen tak, aby hvězdy s rozdílem pěti magnitud měly podíl vzájemných jasností 1:100. Znaménko minus v definici je z historických důvodů. Magnitudy takto vypočtené odpovídají historickému dělení hvězd do šesti skupin (nula nejjasnější, 5 nejméně jasné pozorovatelné okem). Nejjasnější hvězda na severní polokouli Arcturus má magnitudu −0.05, nejjasnější hvězda celé noční oblohy, Sírius, má magnitudu –1.6. Relativní magnituda vypovídá o skutečné jasnosti hvězdy na obloze, která kromě svítivosti závisí také na vzdálenosti hvězdy. Rozlišujeme bolometrickou magnitudu (v celém spektru) a vizuální magnitudu (pouze ve viditelném spektru).. Od 15. 1. budeme moci krátce po západu Slunce spatřit planetu Slunci nejbližší – MerkurMerkur – planeta nejbližší Slunci. Je to skalnatá planeta, posetá krátery podobně jako náš Měsíc. Jde o nejmenší planetu vůbec. Je téměř bez atmosféry. Teplota povrchu tohoto tělesa kolísá mezi −180 °C a 430 °C. Merkur se otočí kolem vlastní osy jednou za 59 našich dní. Jeho doba oběhu kolem Slunce trvá 88 dní. Jde o příklad vázané rotace (spinorbitální interakce) v poměru 2:3 způsobené slapovými silami. Dráha Merkuru kolem Slunce je protáhlá elipsa, která se stáčí vlivem přítomnosti ostatních planet. Malá část stáčení perihelia dráhy (43″ za století) je způsobena efekty obecné relativity.. V největší východní elongaciElongace – úhlová vzdálenost vnitřních planet (Merkur, Venuše) od Slunce. Při východní elongaci planeta zapadá později než Slunce, při západní elongaci planeta vychází dříve než Slunce. je planeta 22. 1. a tehdy je nejlépe pozorovatelná. Planeta SaturnSaturn – druhá největší planeta Sluneční soustavy. Je charakteristická dobře viditelným prstencem. Saturn je od Slunce desetkrát dále než Země, a proto je jeho teplota velmi nízká (−150 °C). Průměrná hustota planety 0,7 g·cm⁻³ je nejnižší z celé sluneční soustavy, dokonce nižší než hustota vody. Saturn patří k obřím planetám. Oběhne Slunce za 30 let, kolem vlastní osy se otočí za pouhých 10 hodin. Rychlá rotace způsobuje vznik pásů. V atmosféře jsou pozorovány velké žluté či bílé skvrny. Atmosféra je tvořena oblaky čpavku, vodíkem a heliem. V nitru je snad malé jádro z křemičitanů obklopené kovovým vodíkem. Vítr v atmosféře dosahuje rychlosti až 1 800 km/h. Magnetické pole má dipólový charakter s osou téměř rovnoběžnou s rotační osou. je na obloze většinu noci kromě večera, VenušeVenuše – nejbližší planeta vzhledem k Zemi. Hustá atmosféra zabraňuje přímému pozorování povrchu. Díky skleníkovému efektu je na povrchu vysoká teplota, nejvyšší dosud naměřená hodnota činí 480 °C. Venuše obíhá kolem Slunce takřka po kruhové dráze ve vzdálenosti 108 milionů kilometrů s periodou 225 dní. Otočení kolem vlastní osy (proti oběhu, tzv. retrográdní rotace) trvá 243 pozemských dnů. To znamená, že na Venuši Slunce vychází a zapadá jen dvakrát za jeden oblet Slunce. Oblaka Venuše dobře odrážejí sluneční svit a proto je tato planeta po Slunci a Měsíci nejjasnějším tělesem na obloze. Na večerní obloze jí můžeme spatřit jako Večernici a na ranní obloze jako Jitřenku. je na obloze ranní a podmínky pro její pozorování jsou v roce 2008 podprůměrné.

Dne 20. 1. v 1 hodinu nastává konjunkceKonjunkce – planeta a Slunce mají stejnou ekliptikální délku neboli rektascenzi. Při horní konjunkci je Slunce mezi Zemí a planetou. U vnitřních planet (Merkuru a Venuše) může nastat také dolní konjunkce, při níž je planeta mezi Zemí a Sluncem. Marsu s MěsícemMěsíc – přirozený satelit Země, rotuje tzv. vázanou rotací (doba oběhu a rotace je shodná). Díky tomu stále vidíme přibližně jen přivrácenou polokouli Měsíce. Měsíc je prvním cizím tělesem, na kterém stanul člověk (Neil Armstrong, 1969, Apollo 11). Voda na Měsíci byla objevena v stinných částech kráterů a pod povrchem (Lunar Prospektor, 1998). Povrch Měsíce je pokryt regolitem (drobná drť s vysokým obsahem skla). Malé pevné jádro je obklopené plastickou vrstvou (v hloubce 1 000 km pod povrchem). Velké množství kráterů má rozměry od milimetrů po stovky kilometrů. Několik z nich je pojmenováno i po českých osobnostech (například kráter Anděl)., Mars se bude nacházet 0,6° jižně, další konjunkce, tentokrát Venuše s Měsícem, nastane 5. 1. v 6 hodin, Venuše bude 7,8° severně. Poblíž se bude nacházet nejjasnější hvězda souhvězdí Štíra – Antares, jehož konjunkce s Venuší se odehraje 7. 1. ve 3 hodiny, Venuše bude 6,5° jižně. Úkaz se sice odehraje pod obzorem, ale na ranní obloze budeme moci pozorovat obě jasná tělesa stále blízko sebe.

Jedinou jasnější kometou roku 2008 bude kometaKometa – těleso malých rozměrů obíhající kolem Slunce většinou po protažené eliptické dráze s periodou od několika let po tisíce roků. Při přiblížení ke Slunci se vypařuje část materiálu jádra a kometa vytváří komu a eventuálně ohon. Jde o pozůstatky materiálu z doby tvorby sluneční soustavy. Dnes se nacházejí v Oortově oblaku za hranicemi sluneční soustavy, ve vzdálenosti 20 000÷100 000 au. Některé komety pocházejí i z bližšího Kuiperova pásu. 8P Tuttle, která počátkem ledna dosáhne 6. magnitudy, takže bude v dosahu i menších amatérských přístrojů. Kometu poprvé objevil v roce 1790 P. F. A. Méchain. V té době však byla pozorována jen krátce, takže nebyla určena její krátká perioda. Podruhé ji našel v roce 1858 Horace Parnell Tuttle, který spočetl její dráhu a všiml si podobnosti s dráhou komety z roku 1790. Poté byla kometa pozorována téměř při všech svých následujících návratech. Současný návrat bude zatím nejpříznivější v historii jejího sledování, kometa projde večer 1. 1. jen 0,252 AUAU – astronomická jednotka (Astronomical Unit), původně střední vzdálenost Země od Slunce, v roce 2012 ji IAU definovala jako 149 597 870 700 m přesně a změnila zkratku z AU na au. Astronomická jednotka se používá především pro určování vzdáleností ve sluneční soustavě, pro přibližné odhady postačí hodnota 150 milionů kilometrů. od ZeměZemě – největší z planet zemského typu. Je jedinou planetou v celém vesmíru, o které víme, že na ní existuje život. Má dostatečně hustou atmosféru, dostatek kapalné vody v povrchových oceánech. Kolem Země obíhá jediný měsíc s vázanou rotací. Při pozorování Země z kosmu vidíme hlavně modrou barvu oceánů. 70 % povrchu Země je pokryto oceány, 30 % tvoří kontinenty. Země sestává z těchto vrstev: jádro, plášť, kůra, troposféra, stratosféra, mezosféra, termosféra. Plášť a kůra jsou odděleny tzv. Mohorovičiæovým rozhraním. Kůra se posouvá a „plave“ na polotekutém plášti. Teplota v centru Země je 5 100 °C, tlak 360 GPa. Magnetické pole Země má přibližně dipólový charakter, je deformováno slunečním větrem do typického tvaru.. Bude pozorovatelná zvečera na jihozápadě až jihu a pokud dosáhne předpokládané 6. magnitudy, mohla by být možná viditelná i pouhým okem.

Datum (d.m.r)	α (hod:min)	δ (º)	R_ZK (AU)	R_SK (AU)	m (1)
01. 01. 2008	01:36,4	+26º 15′	0,253	1,101	5,9
05. 01. 2008	01:50,3	+10º 06′	0,259	1,081	5,7
09. 01. 2008	02:02,3	–04º 13′	0,284	1,064	5,8
15. 01. 2008	02:17,7	–20º 12′	0,346	1,04	6,1
19. 01. 2008	02:26,6	–27º 39′	0,396	1,034	6,3
23. 01. 2008	02:34,7	–33º 19′	0,451	1,029	6,5
R_ZK vzdálenost od Země; R_SK vzdálenost od Slunce α; rektascenze, δ deklinace; m magnituda

8P Tuttle

Kometa 8P Tuttle dne 25. 12. 2007. Foto David Bender.

Ve čtvrtek 3. 1. v 1 hodinu bude Země nejblíže ke Slunci, bude nás od něj dělit pouhých 147,1 milionu kilometru.

V lednu má své maximum meteorický rojMeteorický roj – proud meteoroidů obíhajících kolem Slunce po eliptické dráze, která protíná dráhu Země. V době, kdy Země prochází průsečíkem těchto drah, vlétávají meteoroidy do zemské atmosféry. Dráhy meteoroidů v roji jsou při vstupu do atmosféry prakticky rovnoběžné a vlivem perspektivy se zdá, že meteory roje vyletují z jednoho místa na hvězdné obloze (z tzv. radiantu roje). Roje jsou pojmenovány podle souhvězdí, kde leží radiant. Zpravidla vznikají rozpadem mateřské komety, která s rojem souvisí. Kvadrantidy, jehož hodinová frekvence by měla dosáhnout 130 meteorů za hodinu. Maximum nastává 4. ledna v ranních hodinách, kdy je radiant vysoko nad obzorem a úzký srpek Měsíce nebude pozorování rušit.

Únor

V únoru nastávají nejvýhodnější podmínky pro pozorování nejkrásnější planety sluneční soustavy – SaturnuSaturn – druhá největší planeta Sluneční soustavy. Je charakteristická dobře viditelným prstencem. Saturn je od Slunce desetkrát dále než Země, a proto je jeho teplota velmi nízká (−150 °C). Průměrná hustota planety 0,7 g·cm⁻³ je nejnižší z celé sluneční soustavy, dokonce nižší než hustota vody. Saturn patří k obřím planetám. Oběhne Slunce za 30 let, kolem vlastní osy se otočí za pouhých 10 hodin. Rychlá rotace způsobuje vznik pásů. V atmosféře jsou pozorovány velké žluté či bílé skvrny. Atmosféra je tvořena oblaky čpavku, vodíkem a heliem. V nitru je snad malé jádro z křemičitanů obklopené kovovým vodíkem. Vítr v atmosféře dosahuje rychlosti až 1 800 km/h. Magnetické pole má dipólový charakter s osou téměř rovnoběžnou s rotační osou.. OpoziceOpozice – seskupení těles na jedné přímce s pozorovatelem uprostřed. U planet hovoříme o opozici, pokud je planeta vzhledem k pozorovateli na opačné straně než Slunce. planety připadá na 24. 2., planetu od nás v tu dobu dělí 8,291 AU a je na obloze po celou noc. Mars zůstává na obloze večerní, Venuše na obloze ranní a přidává se k ní Jupiter, který bude pozorovatelný nízko nad obzorem, vychází na jihovýchodě a zapadá na jihozápadě. Má malou deklinaciDeklinace – oblouk mezi světovým rovníkem a hvězdou měřený po deklinační kružnici hvězdy ve stupních. (světový rovník 0°, severní světový pól 90°, jižní světový pól –90°)., takže podmínky pro jeho pozorování nejsou dobré.

V únoru nastanou dvě zatmění. Dne 7. 2. to bude prstencové zatmění Slunce, které ale u nás nebude viditelné. Jeho pás je krátký, široký a táhne se Antarktidou a jižním krajem Tichého oceánu. Jako částečné je toto zatmění viditelné v Antarktidě, z jihovýchodní oblasti Austrálie, Tasmánie a Nového Zélandu, z jižní oblasti Tichého oceánu a jihovýchodního okraje Indického oceánu.

Prstencové zatmění 7. 2. 2008. Zdroj F. Espenak, NASA.

Dalším zatměním tohoto měsíce bude úplné zatmění Měsíce připadající na 21. února. Pozor, jedná se o noc ze středy 20. 2. na čtvrtek 21. 2. Toto zatmění je u nás viditelné téměř v celém svém průběhu a jedná se o poslední úplné zatmění Měsíce pozorovatelné z našeho území do roku 2011.

Časový průběh zatmění je uveden v tabulce.

Časový průběh zatmění Měsíce v noci z 20. na 21. 2. 2008 (SEČ)
východ Měsíce	16 h 47 min
vstup Měsíce do polostínu	01 h 37 min
začátek částečného zatmění	02 h 43 min
začátek úplného zatmění	04 h 01 min
střed zatmění	04 h 26 min
konec úplného zatmění	04 h 51 min
konec částečného zatmění	06 h 09 min
výstup Měsíce z polostínu	07 h 16 min
západ Měsíce	07 h 05 min

Úplné zatmění Měsíce v noci z 20. na 21. 2. 2008. Zdroj F. Espenak, NASA.

Březen

Planety Saturn a Mars zůstávají na obloze večerní, Saturn lze pozorovat téměř celou noc, Mars vrcholí za soumraku a zapadá kolem 3. hodiny. Jupiter je na obloze ranní. Dne 3. 3. dojde k největší západní elongaci Merkuru, takže planeta bude pozorovatelná ráno před východem Slunce. Merkur zůstává bohužel nízko nad obzorem (3,74°), takže bude pozorovatelný jen obtížně.

Duben

Na večerní obloze stále Saturn a Mars, Mars v 1. polovině noci, Saturn celou noc kromě jitra, vrcholí za soumraku. Jupiter je stále na obloze ranní.

U obou planet z večerní oblohy dojde v měsíci dubnu ke konjunkciKonjunkce – planeta a Slunce mají stejnou ekliptikální délku neboli rektascenzi. Při horní konjunkci je Slunce mezi Zemí a planetou. U vnitřních planet (Merkuru a Venuše) může nastat také dolní konjunkce, při níž je planeta mezi Zemí a Sluncem.. Nejprve to bude 15. 4. v 19 hodin konjunkce Saturnu s Měsícem, Saturn bude 3,1° severně a poté 28. 4. ve 21 hodin dojde ke konjunkci Marsu s hvězdou Pollux, Mars bude 4°52´ jižně.

Květen

V květnu nastává letošní nejvýhodnější elongaceElongace – úhlová vzdálenost vnitřních planet (Merkur, Venuše) od Slunce. Při východní elongaci planeta zapadá později než Slunce, při západní elongaci planeta vychází dříve než Slunce. Merkuru. Jedná se o elongaci východní a dojde k ní 14. 5. Planeta bude pozorovatelná od 25. 4. do 25. 5. po západu Slunce a bude se nacházet až 11° nad obzorem. Planety Saturn a Mars jsou stále na obloze večerní, Mars v 1. polovině noci, Saturn celou noc kromě jitra. Jupiter se nachází na obloze ve druhé polovině noci a pro tento rok začíná období jeho dobré pozorovatelnosti.

Merkur prochází 2. 5. pouhé 2,5° jižně od otevřené hvězdokupy Plejády, hvězdokupou M 44 projde planeta Mars 23. 5. Nad západním obzorem budeme moci pozorovat Merkur, Mars a Saturn.

Dne 10. 5. ve 14 hodin dojde ke konjunkciKonjunkce – planeta a Slunce mají stejnou ekliptikální délku neboli rektascenzi. Při horní konjunkci je Slunce mezi Zemí a planetou. U vnitřních planet (Merkuru a Venuše) může nastat také dolní konjunkce, při níž je planeta mezi Zemí a Sluncem. a zákrytu Marsu Měsícem.

Červen

Červnová večerní obloha nám nabídne pohled na planety Mars a Saturn, Jupiter bude viditelný většinu noci kromě večera.

Červenec

V červenci nastávají nejlepší pozorovací podmínky pro planetu Jupiter, neboť na 9. 7. připadá jeho opoziceOpozice – seskupení těles na jedné přímce s pozorovatelem uprostřed. U planet hovoříme o opozici, pokud je planeta vzhledem k pozorovateli na opačné straně než Slunce. se Sluncem. Kolem tohoto data je také planeta k Zemi nejblíže, přibližně 620 milionů kilometrů. Spolu s Jupiterem je na večerní obloze stále ještě Saturn a Mars, ten ale pouze nízko nad západním obzorem. V červenci též nastává největší západní elongace Merkuru, ta je ale z hlediska pozorovatelnosti nevýhodná, planeta bude ráno velmi nízko nad obzorem.

V červenci dojde k několika konjunkcímKonjunkce – planeta a Slunce mají stejnou ekliptikální délku neboli rektascenzi. Při horní konjunkci je Slunce mezi Zemí a planetou. U vnitřních planet (Merkuru a Venuše) může nastat také dolní konjunkce, při níž je planeta mezi Zemí a Sluncem., bude to konjunkce Merkuru s Měsícem – 1. 7. v 17 hodin, Merkur bude 7° jižně od Měsíce; dále konjunkce Marsu s Měsícem – 6. 7. ve 20 hodin, Mars bude 3,6° severně (poblíž se bude nacházet planeta Saturn); konjunkce Marsu s nejjasnější hvězdou souhvězdí Lva Regulem – 1. 7. v 5 hodin, Mars bude 0°43′ severně (pod obzorem) a konjunkce Marsu se Saturnem – 11. 7. v 7 hodin, Mars bude 0°42′ jižně (pod obzorem), obě tělesa pozorujeme večer po úkazu.

V pátek 4. 7. v 9 hodin bude Země nejdále od Slunce, a to 152,1 milionu kilometru.

Srpen

V srpnu na večerní obloze září dvě největší planety sluneční soustavy – Jupiter a Saturn. Jupiter je na obloze většinu noci kromě jitra a Saturn pouze začátkem měsíce nízko na obloze večerní.

V srpnu nastanou dvě zatmění – úplné zatmění Slunce, u nás viditelné jako částečné a částečné zatmění Měsíce pozorovatelné od nás ve většině svého průběhu.
K zatmění Slunce dojde 1. 8. a u nás bude pozorovatelné v celém svém průběhu dostatečně vysoko nad obzorem. Časový průběh zatmění (začátek, maximální fáze a konec) pro Prahu je uveden v tabulce. Maximální velikost zatmění v Praze bude 0,236 slunečního průměru.

Časový průběh částečného zatmění Slunce 1. 8. 2008 (SEČ)
začátek zatmění	09 h 51 min
maximální fáze	10 h 41 min
konec zatmění	11 h 31 min

Zatmění Slunce 1. 8. 2008. Zdroj F. Espenak, NASA.

Druhým zatměním měsíce srpna bude částečné zatmění Měsíce, k němuž dojde 16. 8. Toto zatmění je u nás viditelné ve většině svého průběhu, na začátku ještě nízko nad východním obzorem. Měsíc vychází nedlouho před začátkem částečného zatmění.

Časový průběh částečného zatmění Měsíce z 16. na 17. 8. 2008 (SEČ)
východ Měsíce	19 h 05 min
vstup Měsíce do polostínu	19 h 25 min
začátek částečného zatmění	20 h 36 min
střed zatmění	22 h 10 min
konec částečného zatmění	23 h 44 min
výstup Měsíce z polostínu	00 h 55 min
západ Měsíce	05 h 21 min

Částečné zatmění Měsíce 16. a 17. srpna 2008. Zdroj F. Espenak, NASA.

Podmínky pro pozorování meteorického rojeMeteorický roj – proud meteoroidů obíhajících kolem Slunce po eliptické dráze, která protíná dráhu Země. V době, kdy Země prochází průsečíkem těchto drah, vlétávají meteoroidy do zemské atmosféry. Dráhy meteoroidů v roji jsou při vstupu do atmosféry prakticky rovnoběžné a vlivem perspektivy se zdá, že meteory roje vyletují z jednoho místa na hvězdné obloze (z tzv. radiantu roje). Roje jsou pojmenovány podle souhvězdí, kde leží radiant. Zpravidla vznikají rozpadem mateřské komety, která s rojem souvisí. Perseid jsou mimořádně nepříznivé. Jeho maximum má totiž nastat krátce před polednem 12. 8. a Měsíc bude navíc pár dní před úplňkem. Průměrná hodinová frekvence v maximu je 100 meteorů.

Září

V první polovině noci je pozorovatelná největší planeta sluneční soustavy – Jupiter. Největší východní elongaceElongace – úhlová vzdálenost vnitřních planet (Merkur, Venuše) od Slunce. Při východní elongaci planeta zapadá později než Slunce, při západní elongaci planeta vychází dříve než Slunce. Merkuru, která připadá na 11. 9., je z hlediska pozorovatelnosti zcela nevhodná, neboť planeta bude méně než 1° nad obzorem.

Dne 9. 9. ve 22 hodin budeme moci pozorovat konjunkciKonjunkce – planeta a Slunce mají stejnou ekliptikální délku neboli rektascenzi. Při horní konjunkci je Slunce mezi Zemí a planetou. U vnitřních planet (Merkuru a Venuše) může nastat také dolní konjunkce, při níž je planeta mezi Zemí a Sluncem. Jupiteru s Měsícem, Jupiter bude 3,6° severně.

Říjen

Na večerní obloze se po velmi dlouhé době, kdy planeta nebyla pozorovatelná, objevuje Venuše. V říjnu svítí za soumraku 6° nad jihozápadním obzorem. Planeta Jupiter je vidět rovněž večer, zapadá 4 hodiny po Slunci. Na ranní obloze je planeta Saturn a od 15. 10. do 5. 11. Merkur, jehož největší západní elongace nastává 22. 10., planeta bude přes 10° nad obzorem a jedná se o druhou nejlepší elongaciElongace – úhlová vzdálenost vnitřních planet (Merkur, Venuše) od Slunce. Při východní elongaci planeta zapadá později než Slunce, při západní elongaci planeta vychází dříve než Slunce. Merkuru v tomto roce. Dne 30. 10. projde Merkur 4° severně od nejjasnější hvězdy souhvězdí Panny – Spica.

Listopad

Venuše na večerní obloze dosahuje nad jihozápadním obzorem výšky 10°, Jupiter zapadá 3 hodiny po Slunci. Saturn je vysoko na obloze ranní.

Pro pozorování meteorického rojeMeteorický roj – proud meteoroidů obíhajících kolem Slunce po eliptické dráze, která protíná dráhu Země. V době, kdy Země prochází průsečíkem těchto drah, vlétávají meteoroidy do zemské atmosféry. Dráhy meteoroidů v roji jsou při vstupu do atmosféry prakticky rovnoběžné a vlivem perspektivy se zdá, že meteory roje vyletují z jednoho místa na hvězdné obloze (z tzv. radiantu roje). Roje jsou pojmenovány podle souhvězdí, kde leží radiant. Zpravidla vznikají rozpadem mateřské komety, která s rojem souvisí. Leonidy nebudou letos v listopadu příznivé podmínky. Jejich maximum nastane až v dopoledních hodinách 17. 11. a navíc budou silně rušeny Měsícem mezi úplňkem a poslední čtvrtí.

Prosinec

Venuše na večerní obloze dosáhne koncem roku výšky až 23° nad obzorem a Jupiter je nízko na obloze večerní. Saturn je pozorovatelný ve druhé polovině noci, vrcholí za svítání a zdobí tedy oblohu ranní.

Dne 1. 12. v 18 hodin budeme svědky zákrytu Venuše Měsícem a poblíž se bude nacházet Jupiter, jehož konjunkceKonjunkce – planeta a Slunce mají stejnou ekliptikální délku neboli rektascenzi. Při horní konjunkci je Slunce mezi Zemí a planetou. U vnitřních planet (Merkuru a Venuše) může nastat také dolní konjunkce, při níž je planeta mezi Zemí a Sluncem. s Venuší nastává 1. 12. ve 2 hodiny, Jupiter bude 2° severně (ke konjunkci dojde pod obzorem) a konjunkce Jupiteru s Měsícem se odehraje tentýž den v 16 hodin, Jupiter bude 2,1° severně. Další konjunkcí měsíce prosince bude 19. 12. ve 4 hodiny konjunkce Saturnu s Měsícem, Saturn bude 6,6° severně.

Z meteorických rojůMeteorický roj – proud meteoroidů obíhajících kolem Slunce po eliptické dráze, která protíná dráhu Země. V době, kdy Země prochází průsečíkem těchto drah, vlétávají meteoroidy do zemské atmosféry. Dráhy meteoroidů v roji jsou při vstupu do atmosféry prakticky rovnoběžné a vlivem perspektivy se zdá, že meteory roje vyletují z jednoho místa na hvězdné obloze (z tzv. radiantu roje). Roje jsou pojmenovány podle souhvězdí, kde leží radiant. Zpravidla vznikají rozpadem mateřské komety, která s rojem souvisí. budeme moci v prosinci pozorovat Geminidy a Ursaminoridy. Maximum Geminid má nastat 13. 12. krátce před půlnocí, budou ale silně rušeny Měsícem po úplňku. Průměrná hodinová frekvence v maximu je 120 meteorů. Bez rušení měsíčním svitem budou Ursaminoridy, maximum by mělo nastat v ranních hodinách 23. 12.

Ursaminoridy

Radiant Ursaminorid. Zdroj: IMO.

Závěrem

Planetám tento rok moc nepřeje, podmínky pro pozorování Merkuru jsou standardní; pro Venuši jsou podmínky podprůměrné, planeta bude přes 200 dní zcela nepozorovatelná; rok 2008 je rokem, kdy nenastává opozice Marsu; Jupiter celoročně zůstává v nízkých deklinacích, podmínky viditelnosti jsou nevýhodné, planeta vrcholí nízko; prstence Saturnu se uzavírají, zcela se uzavřou 4. 9. 2009. Na obloze roku 2008 očekáváme jedinou jasnější kometu a podmínky pro pozorování meteorických rojů jsou vesměs nevýhodné. K zákrytu Marsu Měsícem dojde na denní obloze. Za podívanou bude ale určitě stát prosincový zákryt Venuše Měsícem, kdy se poblíž obou těles bude nacházet Jupiter a několik dalších seskupení jasnějších těles. Rok 2008 bude příznivý pro zatmění, neboť od nás budou pozorovatelná 3 ze 4 zatmění, jež se v tomto roce odehrávají. A navíc můžeme s napětím očekávat, že nám obloha nabídne nějakou atraktivní podívanou, kterou nelze dopředu předpovědět.

Odkazy

USRA: The Earth Science Picture of the Day

F. Espenak: Eclipses, NASA

ICQ (International Comet Quarterly)

IMO (The International Meteor Organization)