Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie. | |||
|
Sedna
Pavel Břichnáč
Dne 15. 3. 2004 oznámily tiskové agentury zprávu o objevu nové "planety". Má jí být transneptunické těleso s označením 2003 VB12, které objevili američtí astronomové M. E. Brown, C. A. Trujillo a D. Rabinowitz na observatoři Mt. Palomar pomocí 1,2 m dalekohledu Oschina Schmidta a CCD kamery QUEST II. Těleso se v době objevu nacházelo 90 AU od Slunce. Svého přísluní má dosáhnout v roce 2075 a to bude vzdáleno "jen" 76 AU od Slunce.
Kuiperův pás - jedná se o jakési úložiště planetesimál (malé kamenné nebo ledové tělísko zformované při zrodu sluneční soustavy). Vnitřní okraj pásu se nachází ve vzdálenosti asi 30 AU a vnější asi ve vzdálenosti 600 AU od Slunce. Je "položen" do roviny ekliptiky. Odhaduje se, že obsahuje na 700 000 tělísek a v dnešní době jich známe více než 700. Průměry těles nepřesahují (až na ojedinělé výjimky) 100÷300 km. TNO (Trans Neptunian Objects) - tělesa nacházející se za oběžnou drahou Neptunu, jiný název objektů Kuiperova pásu. Dělí se na Plutína (Plutinos), klasické objekty Kuiperova pásu (Classical Kuiper Belt Objects - KBO's) a rozptýlené objekty Kuiperova pásu (Scattered KBO's ). Plutína - objekty s oběžnou drahou podobnou Plutu a Cháronu, která rezonuje s Neptunovou v poměru 2:3 (na dva oběhy Plutín připadnou 3 oběhy Neptunu). Odhaduje se, že objektů s průměrem větším než 100 km je zhruba 1 400. Největšími zástupci jsou pochopitelně Pluto a Cháron. Klasické objekty Kuiperova pásu - objekty nacházející se za oběžnou dráhou Pluta. Někdy se označují Cubewana, podle největšího zástupce této skupiny. Jejich dráhy jsou téměř kruhové, mají jen nepatrnou excentricitu. Rozptýlené objekty Kuiperova pásu - tělesa s velikou výstředností a chaotickými drahami. Odsluní (afélium) drah těchto excentrických těles může být až mnoho set AU. Oortův oblak - také Oortovo-Öpikovo mračno. Jedná se o jakousi zásobárnu kometárních jader, která se nachází ve vzdálenosti zhruba 20 000÷100 000 AU. Podobně jako transneptunické objekty obsahuje také Oortovo mračno mnoho nepravidelných těles s nejrůznějšími drahami. Jedná se povětšinou o zmrzlé úlomky hornin, které se dostávají do blízkosti Slunce vlivem gravitačních poruch. Jejich počet se odhaduje na jeden bilión při celkové hmotnosti 100 MZ. Sedna - název nově objeveného tělesa 2003 VB12. Jméno je vypůjčeno od severských Inuitů (Eskymáků) a v jejich řeči znamená bohyni moře. Je známa z pověsti, kdy je doprovázena tuleni a velrybami. Tato pověst vznikla na kanadském Labradoru. Jde o transneptunické těleso s načervenalou barvou o průměru zhruba 1 700 km (tedy něco mezi Cháronem a Plutem) s velmi eliptickou drahou (e = 0,86) a sklonem k ekliptice 12 stupňů. Přísluní je 75,8 AU od Slunce a odsluní ve vzdálenosti téměř 1 000 AU, hlavní poloosa dráhy má délku 531,7 AU a oběžnou dobu 12 260 let. Teplota na povrchu se odhaduje zhruba na −240 °C. |
Bulvár a ti druzí
Palcové titulky v bulvárních plátcích bezostyšně hlásají: "Sedna: desátá planeta, nebo lež?", "Doplňte si prosím vzdělání: planet Sluneční soustavy není devět, ale deset.". Podobné výkřiky jsou pro odbornou veřejnost jen k pobavení. Dnes je všeobecně přijímán fakt, že Neptun je poslední planetou a Pluto, Quaoar, Sedna ani jiné těleso již mezi planety prostě nepatří. Jsou k tomu dobré důvody. Například výstředná dráha, velká vzdálenost od Slunce a složení. U Pluta došlo v minulosti k "astronomickému lobby". Jelikož byla planeta objevena v roce 1930 američanem Clydem Tombaughem, chtěli ji američané zařadit mezi "pravé" planety a to se jim nakonec podařilo.
Ke zpřesnění výpočtu dráhy planetky Sedna přispěla i česká observatoř na Kleti. Přesná data získaná 1,06 m dalekohledem KLENOT na Kleti 13. a 14.března 2004 prodloužila známý oblouk dráhy o dva a půl měsíce a umožnila zpřesnit výpočet dráhy tohoto unikátního tělesa, jak ukazuje cirkulář MPEC 2004-E45 vydaný Minor Planet Center.
Do budoucna lze očekávat další objevy těles srovnatelných s rozměry Pluta v Kuiperově pásu a (až to úroveň pozorovatelské techniky umožní) v Oortově oblaku.
Porovnání velikosti Sedny s ostatními tělesy.
NASA/JPL-Caltech/R. Hurt (SSC-Caltech).
Poloha a dráha 2003 VB12 ve sluneční soustavě.
NASA/JPL-Caltech/R. Hurt (SSC-Caltech).
Snímek TNO 2003 VB12 byl pořízen 1,06 m teleskopem
KLENOT 14.března 2004 expozicí 60 sekund na Observatoři
Kleť.
Planetka je označena šipkou (zobrazené pole je výřezem).
Foto Jana Tichá a Miloš Tichý.
Sedna pohybující se mezi hvězdami.
Odkazy
- Pavel Břichnáč: Existují další planety
Sluneční soustavy?
ALDEBARAN Bulletin 14 (2003) -
J. Tichá:
Tajemný vzdálený objekt na okraji sluneční soustavy;
www.planetky.cz, 2004 - Server ASTRO: Astro-slovníček
- Noviny Rovnost 17. 3. 2004: "Sedna: desátá planeta, nebo lež?"
- Česká astronomická společnost: Sedna - první známé těleso Oortva oblaku?