Týdeník věnovaný aktualitám a novinkám z fyziky a astronomie. Vydavatel: AGA (Aldebaran Group for Astrophysics) Číslo 14 – vyšlo 7. dubna, ročník 1 (2003) © Copyright Aldebaran Group for Astrophysics Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno. ISSN: 1214-1674, Email: bulletin@aldebaran.cz

14/2003

Existují další planety Sluneční soustavy?

Pavel Břichnáč

Již od nepaměti se lidé zajímali o noční oblohu. Vymýšleli různé báje a spekulovali o objektech, které tam vidí. Je pochopitelné, že o jasných objektech jako je Měsíc a planety Jupiter, Saturn, Mars, Venuše a Merkur lidé věděli poměrně mnoho. Jak se technika postupně vyvíjela, objevovali lidé nové a nové objekty. Planeta Uran byla objevena v roce 1781 slavným pozorovatelem Williamem Herchelem, planeta Neptun v roce 1846 Johannem Gallem. Tehdy se na chvíli objevování planet zastavilo. Lidem to však nestačilo a tak začal lov na další objekty Sluneční soustavy. Poslední dnes známá a uznávaná planeta Pluto s průměrem přibližně 2300 km byla objevena v roce 1930 Clydem Tombaughem. Téměř o půl století později byl v roce 1978 objeven její souputník Charon s průměrem cca 1200 km.

Ztvárnění mezihvězdného prostoru od Luua a Jewitta,
časopis Scientific American

Tělesa Sluneční soustavy bychom mohli zjednodušeně rozdělit na Slunce, planety a meziplanetární hmotu. A právě o té bych se chtěl podrobněji zmínit. Budeme se zde zajímat o planetky. Klasifikovat bychom je mohli pro jednoduchost podle umístění ve Sluneční soustavě.

Název pásu	Vzdálenost od Slunce	Umístění
Blízkozemní planetky	~ 1 AU	Země
Hlavní pás	~ (2 ÷ 4) AU	Mars - Jupiter
Trojané	~ 5 AU	Jupiter
TNO pás	~ (30 ÷ 100) AU	za Neptunem
Oortův oblak	~ 100 000 AU	periferie Sluneční soustavy

Poslední uvedená skupina je daleko za hranicemi Sluneční soustavy, slouží jako zásobárna kometárních jader, slepenců kamenů a ledu o rozměrech desítek kilometrů a nebudu se o ní v tomto článku zmiňovat.

Blízkozemní planetky

První skupinu tvoří blízkozemní planetky (Near Earth Asteroids - NEA). To jsou objekty na drahách s velkou poloosou menší než 1,3 AU. Předpokládá se, že jsou to jádra komet a tělesa vymrštěná z Hlavního pásu. Řadí se do tří skupin podle nejznámějších zástupců: Amor, Apollo, Aten. Odtud také označení planetky typu AAA. (údaje v závorkách jsou platné k 1. dubnu 2001)

Další skupinou jsou trochu zvláštní, potenciálně nebezpečné asteroidy (Potentialy Hazardous Asteroids - PHA), kterých ke 23. dubnu 2001 známe 305. Jsou to objekty, jejichž dráhy se přibližují na vzdálenost menší než 0,05 AU (dvacetinásobek střední vzdálenosti Země - Měsíc) k dráze Země a jejichž průměr je větší než cca 150 metrů (taková tělesa již mohou při pádu do oceánu způsobit přílivovou vlnu).

Hlavní pás planetek

Další vcelku početná skupina se nachází mezi Marsem a Jupiterem. Nazývá se Hlavní pás planetek. Má toroidální tvar a zasahuje do vzdálenosti (2÷4) AU od Slunce. Největším tělesem Hlavního pásu je Ceres o rozměrech přibližně 930 km. Celkový počet těles se odhaduje na několik set tisíc. Planetky Hlavního pásu vyplňují nápadnou mezeru mezi Marsem a Jupiterem ve Sluneční soustavě.

Trojané

V libračních (Lagrangeových) bodech L4 a L5 soustavy Jupiter - Slunce se nachází více než 900 kamenných těles - Trojanů. V těchto místech se vyrovnává silové působení Jupiteru, Slunce a odstředivá síla obíhajících planetek. Odborníci ještě rozeznávají Achillovu a Patroklovu skupinu a to podle toho, ve kterém z Lagrangeových bodů se těleso nachází.

Ilustrace rozložení planetek

TNO pás

Skupina těles, která se nachází za drahou Neptunu, se nazývá TNO (Trans Neptunian Objects). Jde o souhrnný název pro planetky i kometární jádra, které se nachází ve vzdálenosti asi 30 AU až několik set AU. Dělí se na Plutína, Klasické objekty Kuiperova pásu a Objekty rozptýleného disku (s velkou excentricitou).

V roce 1930 publikoval Leonard v časopise Leafletské astronomické společnosti (Leaflet Astron. Soc. Pacific No. 30, pp. 121-124) článek, v němž se zmiňuje o mnoha tělesech za oběžnou dráhou Pluta. Dalším, kdo se o těchto tělesech zmínil byl Essexe Edgeworthe (1880-1972) a to v roce 1943 a 1949. Třetí důležitou osobou byl Gerard Peter Kuiper (1905-1973), který otiskl svůj článek o těchto tělesech v roce 1951. Přestože byl prvním Leonard, dnes se pro pás planetek za Plutem používá velmi často název Kuiperův pás případně Kuiperův-Edgewortův pás. Jelikož je v pojmenování tak trochu zmatek a jak vidno pojmenování vůbec nebere v potaz první jméno člověka, který se těmito planetkami zabýval, dnes se nejčastěji hovoří o tzv. TNO tělesech.

Rozdělení TNO: Červeně jsou znázorněna Plutína, modře Klasické objekty
Kuiperova pásu (CKBO) a černě Objekty rozptýleného disku (SKBOs.)

Na přelomu tisíciletí v souvislosti se zlepšením pozorovacích technologií (adaptivní optika) byla objevena řada velkých TNO těles. V roce 2000 byla objevena planetka Varuna (2000 WR 106, planetkové číslo 20 000) s průměrem zhruba 800-1000 km. Chyba v určení průměru je u těchto objektů asi 15%. Je to dáno metodou měření. Průměr se totiž určuje z absolutní jasnosti tělesa a pokud přesně nevíme z jakého materiálu je, musíme při určování hádat údaje jakými jsou například odrazivost - albedo (přesněji podíl odraženého a dopadajícího záření). O rok později byl objeven Ixion (2001 KX 76) s průměrem 900-1230 km a v roce 2002 Quaoar (2002 LM 60, planetkové číslo 50 000, čti: Kwáh) s průměrem 1000-1400 km. Jde o těleso větší než Charon, Plutův souputník. Ještě tentýž rok nenabažené dalekohledy dychtivých nočních pozorovatelů spatřily objekt, který ještě nemá "lidské" jméno. Nese označení 2002 AW 197 a má průměr 770-1010 km.

Poměrná velikost Quaoaru, Měsíce, Pluta a Charonu.

S takovým úlovkem hned na počátku tisíciletí asi nikdo nepočítal a tak se rozpoutala mezi odborníky ale i laickou veřejností debata o tom, zda se ve školách budou děti učit o dalších planetách. V tuto chvíli je zřejmé, že  Mezinárodní astronomická federace nebude další planetky schvalovat jako oficiální "Planety" Sluneční soustavy, neboť se dá z předpokladů vytušit, že takových objevů přijde v dalších letech ještě mnohem více a není vyloučen ani objev tělesa většího než Pluto. Konec konců ani Pluto samotné není "opravdovou planetou" a je jen jedno z těles TNO pásu. Na žeň nových objevů se můžeme těšit a doufám, že ne jen od Dr. Grygara.

Odkazy